Můj příběh, aneb příběh s dobrým koncem

Můj příběh, aneb příběh s dobrým koncem…

Bylo, nebylo, v jedné krásné zemi, žil a byl jeden švarný mládenec. A jelikož se žádné práce nebál a chtěl poznat nová království, vydal se do světa na zkušenou… A jak to bylo dál?

Uplynulo dlouhých 19 let….

Na přelomu roku 2015-2016 jsem prožíval svojí třetí velkou pracovní změnu ve svém životě. Ne že bych snad pracoval jen ve třech projektech. Těch bylo více. Ale ve třech z nich jsem uplatnil své nabité schopnosti a talent. A právě teď probíhá můj třetí zlom po sedmiletém usilovném snažení.

Pracuji jako obchodní článek rodinného projektu pro zpracování elektroodpadu. Když jsem do projektu vstupoval, na počátku bylo jen moudré slovo majitele firmy. Tehdy jsem soukromě podnikal v oblasti servisu výpočetní techniky a právě tehdy mi cestu překřížil pan Tauterman. Nějakou doby jsme se setkávali, až jsem pochopil, že si můžeme vzájemně vypomoci. Já mu pomohu s rozvojem projektu a on bude mojí další životní inspirací. Podali jsme si ruce a dali do práce. Psal se rok 2009.

Odpadový trh je velmi specifická oblast, kde neplatí běžná pravidla marketingu, ani tlusté neprůstřelné smlouvy. Platí zde pouze historicky vyslovená pravidla hry, osobní vztahy, důvěra a diktát monopolu. Pro mě to bylo jako jiný svět, protože jsem přišel z dravého a marketingem prohnilého světa. Vlastně to bylo jako pohlazení. Firmy naší službu potřebovali a díky pravidlům hry zde nevznikala žádná agresivní konkurence. Bylo to neuvěřitelně stabilní prostředí… Nevídaná věc… Žádné reklamní slogany, žádná složitá řešení.  A jak jsem se více profesně zdokonaloval, nacházel jsem mnoho možností ve zlepšení kvality služeb. Když jsem zapojil do hry i marketing, firma mířila k hranici své zpracovatelské kapacity. Byl jsem šťastný. Zákazník dostal to, co očekával a zázemí nakrmilo své ovečky. Psal se rok 2010

Během své práce a setkávání s obchodními partnery jsem byl svědkem stále více podivnějšího diktátu zákulisního monopolu. Ano, byl to ten monopol, který původně vytvořil tak úžasně klidný trh. Ale stalo se, že staří a zkušení zákulisní hráči se smyslem pro rovnou hru postupně odcházeli do různých odpočinků a na jejich místa nastupovali mladí ambiciózní nováčci. Asi si dokážete představit, když pustíte slona do porcelánu. Pravidla hry přestala platit. Psal se rok 2012.

Nastal čas účelových změn zákonů, krach desítek drobných zpracovatelských firem, protestů, komisních jednání na politické úrovni, návrhů všemožných opatření, pokusů o převzetí moci druhých, vstupů zahraničních kapitálů, televizních reportáží, čas agresivního marketingu, odlivu odborníků a jiných zmatků.  Psal se rok 2014.

Když jsem pochopil, že je veškeré mé úsilí marné, posmutněl jsem. Protože po prvé ve svém životě jsem dělal něco, co mělo smysl a bylo to vidět.  Ale když mě od září začali kontaktovat personalisté s nabídkou práce jiných středisek a majitel vyslovil úmysl transformace projektu, došlo mi, že vše končí. Psal se rok 2015.

Cítím se, jako by se mi rozpadnul dlouholetý partnerský vztah. Ale chápu, že je třeba jít dál a že mi život na každém konci nabídne novou příležitost.

Jmenuji se Kamil Bolek a chtěl bych poděkovat všem mým kolegům, profesním partnerů a odborníkům, všem úžasným a věrným zákazníkům za to, že viděli v mé práci smysl a přínos, že vložili do mě svoji důvěru. Děkuji za uzavřené obchody a předání zkušeností.

Děkuji za vše dobré i zlé. Děkuji.