Rozhovor u kulatého stolu s...

R: Před sebou mám člověka, který je členem zvláštní skupiny nadšenců hájících zájmy Slovanů. Skupina nedávno vzbudila rozruch se zveřejněním takzvané Slovanské Charty, ve které požadují velmi radikální společenské změny s odvoláním na odkaz Jana Husa. U společného stolu vítám pana Kamila Bolka. Začněme tedy po pořádku. Proč Slované a proč Slovanská Charta?

K: Proč Slované? Pro mě je to velmi opomíjené ale důležité téma, které odpovídá na mnoho zásadních otázek. Jako například, proč je politická situace jaká je, proč je naše povaha jaká je, nebo jakým způsobem vytvořit šťastnější budoucnost lidského života. Když poznáte vaše určení - talent, stejně jako když srdce pochopí, že je srdcem a tím i jaké je jeho poslání, jen pak můžete vytvářet harmonii celku – tedy šťastnější budoucnost. A proč Slovanská Charta? Charta je definicí, jak vytvořit lepší prostředí pro harmonii takového celku. Je to jako když si srdce v organismu definuje přátelské vztahy s ostatními orgány. Žádný orgán není důležitější, jen je třeba vytvořit ideální podmínky pro život všech orgánů v jednotě - tedy zdravé tělo. Charta je souhrnem požadavků pro vytvoření takového harmonického prostředí.

 

R: Který ze současných politických systémů je podle vás nejprospěšnější pro společnost?

K: Už samo slovo „politický systém“ rozděluje společnost. Pro mě je politika prosazování určitého názoru určité síly na úkor jiné části, která se skrývá buď pod hávem složitostí, úlisností nebo síly. Tak či onak, nikdy zde nenajdete jednotící prvky. Současná doba bipolarity se však naštěstí všude kolem nás znatelně a rychle mění na jednotící. Můžeme to vidět skutečně všude. Současný stupňující zmatek ve společnosti je toho jednoznačným důkazem, že jsme došli na konec určitého vývoje, kde začíná nový začátek. Jako v přírodě. Po jaru nastává léto. A ten hřmící rozruch pouze odráží zmatení nejednotících elementů. Můj osobní názor na ideální občanskou společnost je takový, že by se zde měl podporovat talent každého jedince v rámci celku. Společnost by měla usilovat spontálně o harmonii. Nebo mají snad ptáci, opice, mravenci nějaký levicový, pravicový nebo komunistický systém? Asi ne. Takže si myslím, že je moudré převzít výhody z takzvaného „socialistického systému“ pro vytvoření rovných a sociálních podmínek, z demokratického systému bychom měli převzít výhody osobních svobod a odpovědnosti, no a z kapitalistického systému bych převzal rozvoj materiálních hodnot ve společnosti. I když to možná pro někoho zní složitě, není. Naopak. Vše musí být co nejjednodušší. Opakuji, nejjednodušší!

 

R: Některé body Charty připomínají komunistické požadavky, jako například zestátnění bank, nebo rovné odměny za vykonanou práci bez ohledu na její náplň. Myslíte si, že by takto zvolený systém byl k lidem spravedlivější?

K: Myslím si, že pokud peníze vyjadřují hodnotu práce, pak by nikdo ze soukromého sektoru neměl na této hodnotě parazitovat. Zamysleme se. Jaký je prospěch z toho, že někdo inkasuje úroky? Co to přináší občanské společnosti? Je to navýšení hodnoty práce? Ne. Odpovím. Přináší to nerovnováhu a obohacení jedice bez fyzické či duševní námahy. Nějaký vychytrálek z lepším IQ přišel na to, jak manipulovat s hodnotou pro svůj prospěch. Tedy se jedná o parazitizmus. Požadavek jedné statní banky proto vychází z toho, že je moudré míti pouze správce výsledku lidské práce vyjádřenou hodnotou peněz, na místo podnikatelského záměru. Jinak řečeno, konkrétní přínos má mít konkrétní hodnotu. Nic víc a nic míň. Fyzická hodnota byla vyčíslena konkrétní částkou a hotovo. Peníze nesmí sloužit jako zdroj bezpracného výdělku. Jejich funkcí by mělo být pouze vyjádření hodnoty věci a vykonané práce. Ale to není nic nového, ikdyž do lichvy dnes spadá v podstatě celá Euroatlantická globální ekonomika. Proto je ve Slovanské Chartě i požadavek, že všichni ve společnosti by měli mít stejnou odměnu za vykonanou práci. Vždyť přece každá hodina poctivého výsledku má stejnou hodnotu. Hodina jako hodina. A právě ta hodina určuje hodnotu výsledku poměru jednotlivých hodnot. Už jsem o tom mnohokrát v minulosti hovořil. Představte si, kolik motivace by to ubralo bezpáteřním kariéristům, kdyby měli za odvedenou práci stejnou odměnu, bez ohledu na její náplň. Kdo by v ten okamžik byl na místě ředitele? Odborník, nebo trafikant? Jaký člověk by se pak věnoval politické reprezentaci? A argumenty druhu, že by pak nikdo nědělal námi označovanou podřadnou práci, jako je například popelář nebo montér, jsou zcestné. Každý z nás je jiný s jiným talentem a jinou duchovní a duševní úrovní. Takže nemám starch, že by se ve společnosti nenašel nějaký šťastný popelář. Proto jsme každý z nás jiný. Vše ale začíná od našeho narození a následné výchovy. Neznamená to však, že budeme mít všichni málo. Znamená to, že budeme mít všichni trvale udržitelný dostatek, ale také ne nadbytek.

 

R: Některé profese jsou však velmi náročné, takže by nebylo spravedlivé je hodnotit na stejné úrovni s méně náročnými. Například neurochirurga postavit do roviny s paní, co myje nádobí. To by mohl být problém.

K: To je mylná představa. Představte si, že jediným měřítkem pro volbu povolání bude talent, nikoli finanční motivace. Uvedu příklad. Dědeček mi vyprávěl, že byl nejšťastnější ve svém životě. I proto v práci dokázal trávit až 90 hodin týdně, což bylo v průměru téměř 13 hodin denně včetně sobot a nedělí. Nemusím dodávat, že samo sebou bez nároku na honorář, protože práce ho zcela pohltila. Osobně znám mnoho odborníků, kteří mi říkali, že by svojí práci dělali i zdarma. A je jedno kterou práci dělali, jestli se jednalo o učitele, lékaře, nebo instalatéra. Myšlenka rovné odměny vychází z logiky, že jedinou motivací občana pro výkon jeho povolání by měl být jeho talent, praxe a míra duchovního a duševního vývoje. Nikoliv motiv zisku. Každý z nás má svůj jedinečný talent, díky kterému můžeme dosáhnout spokojenosti a přínosu pro společnost. Dalším důvodem je postavení důležitosti vykonávaného povolání na stejnou úrověň. Všichni mají stejnou odpovědnost na svěřené pracovní pozici. Jde o týmový výsledek, nikoliv výtězství jednoho hráče, jako je tomu dnes. Vzpomeňme na Tomáše Baťu, kolik hrdých a šťastných pracovníků zaměstnával napříč továrnou. Od skladníka až po ředitele. Tak tedy nevidím problém v tom, proč bychom neměli dostávat za dobře vykonanou práci stejnou odměnu. Díky tomuto přístupu bychom získali svobodu myšlení a rozhodování, odváděli bychom kvalitnější výsledky práce pro společnost bez ohledu na svůj příjem. Navíc bychom byli v životě konečně šťastní.

 

R: Myslíte si, že když budou všichni lidé odměňováni stejným platem, že to pro ně bude motivační?

K: Pokud budu chápat dotaz ze současné zkušenosti, tak nebude. Většinou při této otázce vnímám posměch a nepochopení dotazujícího člověka. Ale to je špatně pochopeno. Dotazující se mě ptá na to, jestli je motivující, když všichni budou dostávat za odpracovanou hodinu například sto deset korun. Ale tak to není. Chápejme to tak, že stejná výše odměny všem občanům řeší naprostou svobodu volby výběru zaměstnání s pokrytím standardních životních potřeb. Jinými slovy, kdybych měl použít příměr, je to stejné, jako když by dnes měl běžný občan dostat za osmihodinovou pracovní dobu částku například 2400,- Kč na den. To by bylo přes padesát tisíc měsíčně. To znamená, pokud by odpracoval jednu hodinu, dostal by tři sta korun. Smyslem je tedy nastavit odměny takovým způsobem, aby odrážely nejen skutečnou hodnotu produkce, ale také spravedlivou výši, která v případě odvedené práce zajistí životní standard. Chápejme tedy odměnu tak, že je vyčíslením poměrových hodnot jednotlivých výsledků práce a odpracovaných hodin jedince. Proto ti, kteří samosebou na dnešním konzumním systému parazitují, tak zaznamenají velikou ztrátu. Naopak všem ostatním se zvýší standard. Už jsem dělal simulovaný výpočet, takže mám představu, o čem hovořím.

 

R: Je také pravda, že některé body Slovanské Charty jsou v rozporu s listinou základních práv a svobod, jako je článek 9 odstavec 1, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Vy chcete vytvořit nucenou práci pro vězně a stát. Pochopitelně lidská práva by se porušovala v souvislosti s prací pro stát.

K: Ano, jsem přesvědčen, že za každou úmyslnou vinu vyčíslenou trestem odnětí svobody je třeba splatit splečenským přínosem - veřejnou službou. Nemyslím si, že hrazený rekreační pobyt je dostatečná forma splacení dluhu společnosti. Navíc práce šlechtí, to je známá věc. A co se týče práci pro stát, tak vytvářením společných hodnot se vytvářejí hodnoty pro budoucnost národa. Na tom přece není nic špatného, natož pak proti lidským právům. Je to jiná a humálnější forma daně.

 

R: Myslím si, že podobné pokusy o zavedení řečených pořádků již bylo mnoho, ale nikdy se dlouhodobě neujaly. V čem je vaše snaha jiná?

K: Souhlasím s tím, že neúspěšných snah o zavedení spravedlivějších pořádků ve společnosti již bylo více. To však neznamená, že bychom se měli nechat těmito neúspěchy odradit. Statistika je na naší straně (smích, poznámka redakce). Ne vážně, asi v naší historii ještě nebyla taková příležitost ke změně, jako je teď. Nechybí vůle, zkušenosti, ani odvaha. Díky on-line médiím je dnes možné získat velikou publicitu, a to bez ohledu na zájmy mocných hráčů, kterým se právě sesypává domeček z karet. Současné dění je taková malá nečekaná \"trhlina\" v jejich bezchybném globálním plánu, což je velmi ohrožuje. Než se tedy stačí monopol nadechnout, bylo by zločinem proti lidskosti se o změnu nepokusit.

 

R: Jak je možné si představit propojit náš současný moderní svět, který obsahuje například složitou fyzikou či ekonomii s požadavky Slovanské Charty?

K: Jinými slovy se mě ptáte na to, jak propojit například stávající vysokoškolskou ekonomii zavedenou v praxi s návrhem desetiprocentní daně a roboty? Odpověď je přece snadná. Obojí je neslučitelné. Avšak já se zároveň ptám: Jaký je ve skutečnosti přínos vysokoškolské ekonomie? Žije si snad díky ní celá společnost lépe než bez ní? Bohatne díky ní občanská společnost, nebo zvyšuje svůj dluh? Zabraňuje tato složitá ekonomika snad válkám či finančním krizím? Pomáhá snad zvyšovat kvalitu života běžného občana? Odpověď zní ne. Naopak. Je to přesně obráceně. Chytřejší bere. Díky složitostem vznikají elity, které se v těchto složitostech dokáží orientovat a těžit z nich. Je omyl se domnívat, že složitá ekonomika zvyšuje kvalitu života. Ale nepleťme si to s organizací celku. Je to jako v lidském těle. Jednoduché buňky skládají složitější celky a ty pak orgány a nakonec celý jeden organismus. Tak proč budu nesmyslně zatěžovat buňku se složitým řízením globálních procesů v těle? Čemu to pomůže? Buňka musí pracovat jednoduše. A co se ve skutečnosti děje? Od základní školy sypeme do svých dětí miliardy informací, které vůbec nemusí znát. Jediné, co musí znát, je jejich talent a jak ho rozvíjet. Tím vytvořím specialistu s neoblomným nadšením. Stejně jako je buňka, která má svůj specifický účel. Ostatní už přijde samo. Proto jsem přesvědčen, že na počátku všeho musí být banální a všem pochopitelná jednoduchost. Stejně tak jako když živnostník by měl zaplatit pouze desetiprocentní daň a robotu. Nic víc. Opakuji, nic víc, žádné výjimky a složitosti.

 

R: Uvědomujete si, že společnost tvoří i nepřizpůsobiví lidé? Jak byste s nimi v rámci nového uspořádání naložili?

K: Všichni jsou přizpůsobiví. Jen mnoho z nás utrpělo velikou bolest, nebo naopak se stalo díky příležitosti konzumní obětí systému, který trvá po celou dobu novodobého vývoje lidstva. No a tohle je jen logická reakce. Čeká nás dlouhá práce, ale v porovnání s ušlou cestou jsme v podstatě na konci chaosu, který je na svém vrcholu. Dalo by se říci, že teď věci tak nějak běží sami od sebe. Až mě samého to překvapuje. Takže o náš osud národa Slovanského strach v žádném případě nemám. Naopak.

 

R: Jestli tomu rozumím správně, pak tedy usilujete o společnost, kde si všichni budou rovní. Jak chcete dosáhnout názorové shody celého občanského spektra?

K: Hovořit s lidmi o tom, že mají vše ve svých rukách, pomáhat jim objevovat jejich silné stránky a dokazovat jim, že všichni dohromady můžeme vytvořit šťastnější společnost bez dominance parazitů. Stačí jen svým schopnostem uvěřit, každý den pracovat a nezvávat to. Chce-li však někdo zachování současných pořádků, pak je to nezralý jedinec, nebo korupčník. A těch naštěstí moc není. Skutečně. Jejich síla je v penězích. Bez nich nikomu neublíží. Takže finanční systém přepracujme na nefinanční a uvidíme, co se rázem stane. A slovo korupce a kšeft vymizí z našeho slovníku. Proto pevně věřím v úspěch. Cítím to v kostech. Skutečně je to možné.

 

R: Jak by se tedy podle vás měla řešit pravda a demokracie?

K: Začal bych otázkou, jestli to moje přání neublíží druhému. Zavřel bych oči, zhluboka se nadechnul a snažil si představit, že jsem ten druhý a jak by to přání působilo. A v tom je ta pravda. Jde o vztahy, o úctu k okolnímu životu, který jsem přímo nevytvořil, a přitom mám na něj tak ohromný vliv. Je třeba pochopit, že s větší mocí a schopnostmi nerostou výhody, ale odpovědnost, což bylo do nedávna vnímáno společností opačně. Takže pravda a demokracie začíná a končí u každého z nás.

 

R: Nebojíte se, že se vaše snahy obrátí proti vám, nebo že někdo vaší aktivity zneužije?

K: Viděl jsem mnoho skvělých myšlenek, mnoho vizionářů. A přiznávám, moc jich nedošlo do cíle. Sám jsem byl součástí občanské aktivity a zažil, při veškeré snaze, naprostý neúspěch. Právě proto jsem pochopil, že se se systémem nedá bojovat. Jen mohu vytvořit paralelně lepší, jako Švýcaři, a ten ho přirozeně vytěsní. Lidé si myslí, že „mocipáni“ jsou nedotknutelní a že jsou všude kolem nás. Ale to je jen falešná iluze, jen několik promile psychopatů, kteří v celkovém měřítku neznamenají nic. Bez peněz by nepřežili ani týden. Zatím však stále ovládají \"lidovou masu\".  Zárověň si však myslím, že jsme jako národ ušli velmi dlouhou cestu. Od počátků věků rodu Slovanského, kdy jsme hledali svoji vyvolenou zem, přes sjednocení Karlem IV., odvahou Jana Husa a moudrostí Komenského, porážkou na Bílé Hoře, atentátem na Heydricha a lágry v Jáchymově, to vše z nás udělalo pokorné a moudré lidi. I když vidíme v závislých médiích zloděje a lháře, jak se všude tuneluje a jak bezohledná je současná mládež, není to pravda. Je to klam. Ve většině tvoříme úžasný národ moudrých a pracovitých lidí. Stačí se jen rozhlédnout. 

 

R: Dobrá, představte si, že se vám podaří prosadit změny, pomyslel jste na to, jak prakticky řídit naši zem, tedy na právní a ekonomické aspekty v tomto novém systému?

K: Nejsem žádný ekonom, ani diplomat, ani právník. To není můj talent (smích, poznámka redakce). Ale naše krásná zem má jistě mnoho talentovaných a moudrých odborníků, kteří se rádi budou podílet na praktických řešeních řízení státu. Je to jejich poslání na naší společné cestě budování lepší společnosti. Nedělejme ale věci složitější, než jsou. To máme teď a nic to neřeší. Naopak.

 

R: Rozumím tedy tomu správně, že nemáte žádnou konkrétní představu o přesných pravidlech vámi prosazovaného nového společenského řádu?

K: Říkáte řádu? Myslíte tím právní, ekonomické, technické, hygienické, školské a jiné normy? (ticho zamyšlení, poznámka redakce). Jsem si jistý, že technické a odborné normy jsou nutným závazkem. To bezesporu. Takové normy jsou důležité a prospěšné pro společnost, jako když je například zavedený standard rozměru šroubu nebo povolená norma množství bakterií ve vodě. Jen hlupák by chtěl rušit nebo měnit důležité a ověřené technické normy. Tady je představa odborníků snad velmi přesná. Co se týče právních, ekonomických a školských norem, pak mám především na mysli jednoduchost podporující harmonii. Takže zde by mi stačilo jen několik A4 na sepsání všeho, co vnímám jako důležité. Všem by nám mělo jít o vytvoření prostředí, které pomůže každému jedinci od počátku jeho narození pochopení jeho talentu a duchovní úrovně až po zabezpečí jeho přirozeného životního vývoje v jednotné společnosti. Současná společnost to neumožňuje. Tedy určitě ne jednoduchým způsobem, protože je nastavena jako sobě konkurenční. Je orientována na výtěze. Proto ve škole učíme děti být nejlepším ve všem. A když někomu něco nejde, tak je oceněný děsivou „pětkou“, nebo je označený jako „méněcenný“. Ideálním výsledkem společenského uznání současného sytému je žák s vyznamenáním a budoucím titulem. Všude slyším, jak všichni touží pracovat jako úspěšný ekonom, právník, architekt, ale nikdo nehovoří o úspěšném elektrikáři, uklízečce, pokladní, ikdyž by to mnoho dnešních inženýrů nezvládlo… Není to divné, když se nad tím zamyslíme, že?

 

R: Na tom přece není nic špatného, když chce být člověk dobrým lékařem a získávat za to společenské benefity.

K: Ano, když chce být dobrým lékařem ze své skutečné vůle. Nikoliv z důvodu, že je to pro něj nebo pro rodinu výhodné. Naše zaměstnání, tedy společenský přínos, by mělo být vnímáno jako osobní poslání. A toto poslání určuje talent a míra duchovní a dušení úrovně. Vždyť proto jsme každý z nás tak trochu jiný a máme jinou sociální a rozumovou inteligenci. Nic víc nic míň. Tak jednoduché to je. A jak jsem již řekl, je velmi důležité nastavit občanský systém takovým způsobem, aby toto důležité sebeurčení podporoval a rozvíjel.

 

R: Chtěl byste říci čtenářům něco závěrem?

K: Švýcarsko je malou hornatou turistickou osmimilionovou zemí, která vážně přemýšlí o zavedení minimálního přijmu pro každého člověka. Představte si, co všechno by bylo možné s naším desetimilionovým průmyslovým a mentálním potenciálem. Politickou reprezentaci by vystřídali naši starostové, které bychom volili místo parlamentu a senátu. Žádné složité účetnictví nebo DPH, jen „desátek a robota.“ Žádné rozdíly v zaměstnání, žádné dluhy. Chtěli byste v takové zemi žít? V zemi Slovanské a moudré, s tradicemi, historií a v srdci Evropy? 

 

R: Děkuji za krátký rozhovor.

 

 

(C) 31.5.2017