Proč? Nezpracované přírodní zdroje jsou vlastnictvím občanské společnosti, nikoliv jedince. V případě soukromého vlastnictví či soukromého záboru těchto zdrojů bez nákupu od státu získává jedinec parazitickým způsobem obohacení na úkor ostatní společnosti, a to bez vložení své hodnoty přínosu pro společnost. Zisk z prodeje těchto surovin je zásadním ziskem státu.

Proč? Jednoduchost podporuje přehled a spravedlnost. Existoval by pouze jediný státní transparentní účet, na který by odcházely veškeré platby, a které by byly následně vypláceny na účet s variabilním symbolem majitele. Stát by měl pravomoc zastavit či krátit platby dle nesplněných povinností majitele a odebírat daňovou hodnotu 10% z příjmu. Druhou formou daně by bylo zavedení 88 odpracovaných hodin v roce pro stát.

Proč? Pro spravedlivé a rovné obchodní podmínky je třeba dosažení praktické jednoduchosti. Je třeba stanovení vlastníka a to je vše. Proto je nepřípustné složité účetnictví, složité vyjádření nákladů a zisků, nebo složité daňové agendy. Existují pouze příjmy, výdeje a 10% daň s 88 hodinovou robotou v kalendářním roce. Nic jiného. Mimo vyjádření osobního vlastnictví je povoleno družstevní – akciové vlastnictví, které sdružuje práci celého týmu. Vlastníkem akcií je pouze aktivně pracující člen týmu s odměnou vyjádřenou rovným podílem zisku v podobě hodnoty peněz nebo výsledku práce.

Proč? Kapitalistický bankovní sektor manipuluje s hodnotou lidské práce, která je vyjádřena hodnotou peněz. Avšak jakákoliv manipulace s hodnotou peněz, vyjma sčítání a odečítání, je rizikem a spekulací a proto je nepřípustná. Z tohoto důvodu stát zastane úlohu banky v ohledu správy plateb financí a zároveň úkol daňové a kontrolně finanční správy. Více není nutné.

PROČ? Každá státní podpora osobního zájmu jedince či jeho vlastnictví, byť je obalena do veřejně prospěšného přínosu, je podpora nerovnováhy. Tím, že se podporuje soukromý zájem jedince se napomáhá vytváření mocenské skupiny v celku a tím i podpora rozdělování a nesoudružnosti. Stát financuje sociální zázemí, veřejně prospěšné aktivity, školství, zdravotnictví a jiné neekonomické činnosti jako jejich jediný 100% majitel. Jiná forma státní podpory není přípustná.

PROČ? Cenová spekulace vytváří nestabilitu, parazitismus, rizika a vedlejší náklady. Ideálním modelem pro cenotvorbu je: Cena nákladů a investic do rozvoje služby či výrobku, plus 10% státní daň, plus 20% zisk. A to je vše. Nižší cena je riziko a vyšší cena pak parazitizmus. Doporučená MO cena pak vytváří stabilitu trhu a brání spekulacím. Jednoduchá evidence účetnictví s odevzdáním daně 10% ze zisku a 88 hodinami státní roboty je jedinou státní povinností v účetnictví, bez dalších možných odpisů či státní podpory. Žádné složitosti.

Proč? Rovné podmínky jsou platné bez ohledu na původ. Každý pracující zahraniční subjekt na našem území bude muset splnit podmínku fyzické podnikající osoby nebo akciové společnosti. Dále bude podléhat platbám na centrální státní účet a 10% dani a 88 hodinám povinných veřejně prospěšných prací.

PROČ? Když něco vyrobím nebo poskytnu službou, pak je daný akt vyjádřen konkrétní hodnotou. Tato hodnota je vyjádřena měnnou. Peníze jsou tedy vyjádřením nákladů a množstvím odvedené hodnoty jedince pro společnost. Jelikož daný přínos jedince je konkrétní a změřitelný, není možné jeho hodnotu nikterak posouvat. Pouze sčítat a odečítat. Jakákoliv manipulace s pevně vyjádřenou hodnotou je spekulace a vytváří nerovnováhu a parazitizmus.

Proč? Hodnota práce je vyjádřená hodnotou peněz. Je to konkrétně stanovená hodnota konkrétním časem nabytí a konkrétní časem směny. Je tedy nepřípustné s touto hodnotou jakkoliv manipulovat pouze sčítat a odečítat. Úrok je parazitní manipulací s touto přesně stanovenou hodnotou, způsobuje rizika a není společenským přínosem. Stát je garantem a ručitelem včasného plnění celé výše hodnoty platby.

Proč? Žádná potřebná práce není důležitější. Každý přínos a společenská hodnota má svůj význam. Jelikož je tato hodnota vyjádřena hodnotou peněz a jelikož je každá hodnota stejně důležitá, pak každý občan je odměňován stejnou výší odměny. O výši rozhoduje pouze čas, který práci věnoval. Tím má občan svobodu volby svého povolání především na základě svého talentu a míry duchodního a duševního vývoje. Potřebné profese bez poptávky budou vykryty veřejnou prací a nezařazenými jedinci.

Proč? Každý občan, nebo skupina, kteří se zaslouží o významný úspěch se společenským přínosem budou zvláště odměněni. Je důležitá podpora všech dobrých myšlenek, které posunují společnost. Je jedno, jestli se jedná o vynálezce, lékaře, učitele či schopného manažera.

Proč? Být občanem je stejná odpovědnost, jako být dobrým rodičem, nebo pracovníkem. V případě, že jedinec nepochopil svoji důležitost a odpovědnost při budování fungující občanské společnosti, pak nemá nárok na jakoukoliv státní a občanskou podporu ani občanská práva. Za občanská práva se považují sociální a důchodové výhody, volební právo nebo politická angažovanost.

Proč? Právo na bezplatnou a kvalitní lékařskou péči i ošetření je základním občanským a lidským právem. Každý jedinec si může svobodně vybrat jakýkoliv způsob péče. Nejdůležitějším pilířem státní správy je zdravotnictví, školství a finanční správa.

Proč? Jelikož budoucnost národa závisí na dosažených schopnostech a duchodním a duševním růstu dětí, je pro stát nejvišší prioritou podpora rodiny s dětmi, proto buduje dostatečný počet bezplatných škol a školek, kvalitní zdravotnictví a systém výuky zaměřený na talent a duchodní a duševní rozvoj dítěte.

Proč? Soutěživost ve vzdělávání podporuje stres, upřednostňuje jedince a způsobuje rivalitu a disharmonii společnosti. Je třeba postavit školský systém výchovy na rozvoji talentu s ohledem na míru duševního vývoje a principu důležitosti každého a všeho kolem. Proto je naprosto nedůležité a nežádoucí číselné osobní ohodnocení žáka, ale ústní odborné hodnocení vedoucí k určení vzdělání dle talentu a míry duchovního a duševního vývoje.

Proč? Jelikož stát tvoří lidé, kteří žijí v regionálních částech po celé zemi a tyto občany zastupují jednotliví starostové, pak je z důvodu přímé komunikace při rozhodování věcech státu vhodné postavit přímo starosty měst a obcí na úroveň vládních hlasů. Jednalo by se o zástupce 77 okresů ČR, zastupujících starosty svého okresu, kteří by nahradili dosavadní dvoukomorový systém a stali se tak přímým kontaktem mezi vládou a občany měst. Politická příslušnost neexistuje, jelikož zástupce každé části z 77 dílčího celku je delegovaným hospodářem a reprezentantem. Občané přímo volí okresního zastupitele a svého starostu, starosta tlumočí požadavky občanů svému okresnímu zástupci, který následně hlasuje o zájmech svých zastupujících občanů v parlamentu. Vláda je správcem věcí veřejných, garantem výkonu závazků a rozvoje a řídí se rozhodnutím starostů. Prezident je volen občany jako garance výkonu všech zástupců státu s možným odvoláním každého zástupce. Vše je podřízeno občanským hlasováním v referendu. Český stát je plně svrchovaným státem, jehož činnost řídí a ovlivňují pouze rozhodnutí občanských referend. Platí tedy hierarchie: Občan - Starosta - Okresní zastupitel - Úřad vlády - Prezident. Avšak hlasovací právo má pouze občan!

Proč? Občané tvoří stát, proto mají své základní právo hlasovat ve veřejném referendu o věcech veřejných. Uvedené hlasovací právo je nedotknutelné a je nejvyšší autoritou při rozhodování. Hlasovací právo nabývá u občana v platnost ve chvíli, kdy se stal nejméně po třetím roce plátcem daně. Existuje pouze jeden veřejně projevený hlas jednoho občana. Neexistuje žádné anonimní, zastoupené či skupinové hlasování.

Proč? Každá budoucí změna ve společenském systému musí být postavena na základě pilíře jednoduchosti, transparentnosti a jednoty. To znamená, že jednoduchost má konkrétně vyslovené priority v konkrétním pořadí a s co nejjednodušším řešením. Transparentnost zaručí kvalitu, odpovědnost a budoucí směřování plněných úkolů. Jednota zaručuje trvale udržitelnou budoucnost.

Proč? Každý člověk ve společnosti má svůj jedinečný talent, svojí míru duchovního a duševního vyzrání. Jedině naprostý a vzájemný respekt a správné uspořádání všech lidí zaručí funkční a nekonfliktní uspořádání celé společnosti. Společnost je tedy stavěna pouze z individualit jedinců, jejich projevené vůle a nikoliv ze zájmových skupin. Výsledkem by měla být globální jednota a shoda. Platí zde princip pokory a uznání každého z nás, byť jako nejslabšího článku společnosti, neboť tak byl stvořen.

Prohlašujeme nedotknutelnost a dodržování základních lidských práv a svobod, jakož to zásady respektu k přirozeným právům člověka, respektu k právům občana, uznání svrchovanosti zákona a návaznost na tradice humanismu, demokracie a samosprávy