Otvírám své velké a srdečné téma, vítejte…

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem bych měl uchopit mé „srdečné“ téma Slovanů a jejich historického poselství. Tím, že vybrané téma vnímám jako nedílnou část svých kořenů, zvažoval jsem, jestli do něho vnést více osobních pocitů, nebo se pohybovat v ryze pragmatických faktech. Kde nebo odkud začít? Pro mě to bylo velmi neuchopitelné. A pak to přišlo…

Narazil jsem na jeden zajímavý text s poselstvím. A bylo to. Dovolte mi tedy začít zajímavým textem, který byl údajně sepsán jedním mužem při meditaci jako poselství Slovanům někdy po roce 2014.

Řeč ke Slovanům mým…

Ty, jenž sedíš ve skrytu chýše, sedíš a neslyšíš… Vidíš jen zlomené stromy kolem a se sklopeným pohledem k zemi jsi slepý a hluchý. Stále si naříkáš, lžeš, okrádáš nejen sebe a přehlížíš život. Život, který začal v posvátnosti věčnosti a který již byl zaslouženě vybojován před nespočty lety krví tvých předků. Ano, ten stejný pramen života, který je v tobě a tebou teď potupně poztrácen. V hrobě se smutkem otcové obrací za vše krví vybojované a teď ztrácené…

Ach, můj Bože, nositeli moudrosti a lásky, to je ten tvůj přislíbený kraj blahobytu a života rodu? To je ten potomek starého a moudrého rodu slovanského? Proto zkrvena byla pole krví našich předků, jenž bojovali s odhodláním a bez strachu za tvoji moudrost a lásku? Bože je snad tohle tvůj věčný chléb za naše útrapy a nesnáze strpěné po tisíce let? Je snad i to tvá zkouška naší věrnosti a lásky?

A tak bylo praveno. Stalo se vše, co se mělo stát. Taková je platba za nabití moudrosti a lásky rodu slovanského. To byla ta pravá zkouška, ptáš-li se, která přinesla poznání lásky a moudrosti. Jak jinak bys rozeznal hrách od čočky a její vzácnost? Bez zkoušek není poznání a bez poznání věčný život. A já pravím, daň za poznání byla zaplacena. Je ten pravý čas…

Ty, jenž slyšíš, mě pozorně poslouchej. Slovanské sémně bylo zaseto, déšť ustal a slunce začíná zářit. Povstaň tedy rode Slovanský, moudrý a laskavý, vykoupený útrapy, nabitý zkušeností, běž a hrdě hlásej Slovo lásky, jednoty a moudrosti. Vzpřim se, odval kámen ze svého srdce, proto se vše dělo, tys trpěl a teď nastal čas, který rozhodne o bohatosti úrody. Vše se dělo pro tuto chvíli, stateční muži do krve bojovali a život ztráceli, ženy v bolestech a utrpení rodily, hladem děti umírali, místo na slunci tak v lese a horách předci tví v zimě a mrazu dlouhá léta strádali, to proto, aby pramen života byl zachován.

Vždy šlo jen o pochopení lásky a moudrosti bytí. Vždyť co je více a co ze srdce si přeješ? Je ten čas vyslovit svých tisíc přání. Chápeš-li to, pak dílo dokonáno jest. Nastal čas souladu a sklizně…

A co dál?

Příště vám povím jeden úžasný úryvek ze vzácné knihy a několik zajímavých faktů o počátku věků Slovanů. Už teď se těším. 🙂

Děkuji a mějte se prima.