Pár slov o zvyklostech v Čechách na přelomu devatenáctého století…

Při procházení internetem jsem narazil na jeden zajímavý článek o kočovném životu Cikánů a musím říci, že stále více chápu, že není dobré obracet lidi k obrazu svému. Jednak nemá nikdo právo o sobě tvrdit, že je prorokem či vyvolenou rasou a jednak je tu dlouhá genetická výbava našich předků. Je tedy bláznivé se domnívat, že během krátké doby nastane přirozená integrace vzájemně odlišných kultur. A čím více se jedná o odlišnější kultury, tím spíše bude docházet k nepochopení. Zajímavým postřehem autora článku bylo to, že převážná část zástupců dané menšinové kultury má vždy tendenci převzít především výhody z majoritní společnosti, nikoliv však její povinnosti. Nucení menšin ke standardům, či právním obvyklostem vždy vedlo k diskuzi na téma rasistických předsudků. Otázkou tedy je, jakým způsobem úspěšně integrovat rozdílnou menšinovou kulturu, která se má vzdát svých obyčejů, předchozího genetického vývoje a tradic?

Nechci se dnes ale věnovat hledání řešení, ani polemizovat o více či méně integrovatelných kulturách. Dnes Vám přináším několik zajímavých fotografií z doby přelomu devatenáctého století, kdy bylo slovo „integrace“ nemyslitelným slovem.

A tak se jen zeptám: „Proč potřebujeme vždy znát řešení?“

Prostě jenom buďme…