Plnoletost národa a převzetí odpovědnosti…

Jistě jste už někdy uvažovali o svých možnostech, jak něco dokázat, nebo alespoň něco změnit. Mnoho z nás dokázalo překročit svůj stín – strach tím, že se prostě rozhodnul. A v tom to je. Nedívej se na to, co je možné. Neposlouchej lidi kolem sebe, kteří říkají, že je lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše. Nesleduj statistiky reálného života.

Přátelé, kamarádi, nastává jeden z klíčových okamžiků, kdy je možné něco změnit. Uplynulo totiž mnoho let od památné chvíle, kdy v roce 1918 vzplála první Československá vlajka a my, jakožto narozené batole národa, zhluboka nasáli dech nadějí našich předků, jež toužili, po krvavé bitvě na Bílé hoře, po znovunalezení krásné vlasti české slovanské a místa svého srdce…

Nastal čas, kdy z dítěte se stává muž a žena. Nastal tedy čas dospělosti. A právě na nás teď spočívá břímě osudu, abychom po 99 letech opět povznesli hrdě svojí krásnou vlajku a vzali tak budoucnost národa Československého do svých rukou.

Není v minulosti žádné prohry, pouze zkušenosti a zkoušky. A to je ten nejcennější poklad.

Proč?

Už dnes víme, že se nemůžeme počtem vyrovnat velikým národům, ale předčíme je svojí houževnatostí. Zjistili jsme, že nemůžeme předat své kompetence třetí straně, protože naše národní zájmy jsou jedinečné. Pochopili jsme, že umíme naslouchat duši Země a srdci, nikoliv fanatickým církvím nebo pse Udo státotvůrcům. Vyzkoušeli jsme si, že žádný politický režim není ideální, že vše je v lidech.

Nastal čas sebeuvědomění lidu národa, nastal čas odpovědnosti každého z nás. Neboť proto umírali naši předci, neboť proto jsme dnes tací, jaký jsme…

Odpovědnost?

Čekají nás volby do poslanecké sněmovny a to je právě ta chvíle naší moci, nikoliv bezmoci. Nastává čas rozhodnutí a odpovědnosti.

Právě pro tuto chvíli umírali naši moudří předkové, aby bránili své hodnoty a abychom vzpomněli na své kořeny, na platbu, kterou náš národ po staletí platil cennou nejvyšší – krví, bolestí a životem.

Pán Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, rytíři Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Jindřich Otta z Losu, Diviš Černín z Chudenic, Vilém Konecchlumský z Konecchlumí, Bohuslav z Michalovic, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Augustin Pechlá, obyvatelé Lidic a tisíce dalších… Ti všichni nám zanechali svůj celoživotní odkaz, abychom jej dnes mohli přenésti do dalších časů života národa slovanského.

Je tedy mojí povinností rodu, vyzvat všechny otce a matky, aby pamatovali na odkaz našich předků. Neboť je nám ctí teď předat našim dětem to nejlepší z nás. Budujme tedy naše bydlo slovanské v souladu s tradicemi našich známých i neznámých velkých hrdinů vlasti a rozhodněme v těchto volbách o své budoucnosti… Teď zmůžeme i nemožné. Stačí jen uvěřit….

Můj milovaný národe…

Vol proto srdcem, můj milovaný národe, toliko v čase zkoušený. Právě teď nastal čas poctivé a tvrdé práce, právě teď nastal čas dospělosti. Ty víš, co máš dělat…koho volit a zvolit… Děj se vůle Boží… Amen….