Fungování amerických výzvědných služeb

Fungování amerických výzvědných služeb

Dnes jsem se rozhodnul zveřejnit rozhovor publikovaný na portále AE. Chci tím upozornit na skutečnost, že nic není černé nebo bílé, ale že je třeba věci posuzovat v širších souvislostech. Přestaňme tedy zaslepeně prosazovat pohodlnou černo-bílou pravdu a zamysleme se i nad jinými názory. Buďme otevřeni všem informacím a začněme využívat svůj selský rozum. Přestaňme otrocky konzumovat standardy a nebuďme lhostejní k budoucnosti, na kterou máme veliký vliv. Více nechám na vaší úvaze.

Jak fungují americké výzvědné služby v Česku? Jak Američané získávají spolupracovníky v naší zemi? Proč má BIS svázané ruce?

Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor ze série svědectví a výpovědí českých whistleblowerů, který má tentokrát čtenářům odkrýt tajemné prostředí zpravodajských služeb, především pak metodiku a způsob práce amerických tajných služeb v Česku, který ovšem podle výpovědi svědka platí v celé Evropě a de facto i na celém světě. Rozhovor jsme připravovali v poněkud netradičním prostředí v jedné malebné restauraci v Dallasu a dosud v nás přetrvává pocit určité tajuplnosti, už i vzhledem k podmínkám, které jsme museli splnit, abychom se s tímto zajímavým člověkem a představitelem tajných služeb minulého režimu mohli vůbec sejít. Žádný mobil, žádné kreditní karty, pouze diktafon, který si on přinesl sám a po skončení rozhovoru nám dal jenom kazetu. Když jsme záznam přehráli na našem přehrávači, měl záznam pozměněný hlas, na způsob hlasového syntezátoru. To je zpravodajská technika, která v dnešní době už není nedostupná, dá se sehnat na internetu, ale v reálném nasazení jsme se s tím setkali poprvé. Jsem přesvědčený, že po přečtení tohoto rozhovoru budete mít zcela jiný pohled na politické události v České republice.

Rozhovor a setkání jsme připravovali více než půl roku, obsah přepisu rozhovoru prošel schválením ze strany našeho informátora. Informátor není v současné době operativcem ani spolupracovníkem BIS, nepůsobí ani uvnitř VZS. Osoba byla v minulosti pracovníkem VKR a působila postupně na různých pozicích komunistické tajné služby. VKR byla předlistopadová vojenská kontrarozvědka ČSSR. Rozhovor byl veden ve formátu „freeflow interview“, tedy ve formátu nestrukturovaného rozhovoru, kdy jsme nechali informátora volně hovořit a jednotlivé pokládané otázky vyplývaly z jeho svědectví. Část otázek byla dopředu připravena, ve finálním přepisu rozhovorů jsou však pouze ty, na které byl informátor ochoten odpověď. Svědek trvá na utajení identity, v rozhovoru je tak použito pouze křestní jméno a není uvedena jeho vojenská hodnost. Rozhovor proběhl v Dallasu, v Texasu (USA) před koncem minulého roku. Přepis rozhovoru se snaží zachovat i atmosféru setkání. Některé věty jsou ale upraveny, aby odpovídaly spisovné češtině. Pan Josef s úpravami souhlasil.

Hrdinové nebo psanci?

Pane Josefe, sešli jsme se tady v krásné americké restauraci uprostřed Dallasu, vybral jste typicky fotbalový bar s velkoplošnými obrazovkami, tady pro naše čtenáře je třeba upozornit, že jde o americký fotbal, pokud mluvíme o fotbalu a jak jsme se už dopředu domluvili, popovídali bychom si o vaší práci, hlavně tedy o vaší práci před rokem 1989 a také o tom, jak nyní, podle vás, fungují v Česku tajné služby USA, se kterými tam máme velké starosti, a jaký mají vliv na tamní politiku, média a všeobecné mínění. Blíží se konec roku a já jsem moc rád, že můžeme rozhovor udělat, protože asi často nedáváte takovéto rozhovory, že ano?

Tak já jsem taky rád, že jsme se tu vůbec potkali a mohli jsme si sednout. Bývá tu většinou plno, ale dnes je to volnější. Já tedy řeknu na začátek něco o sobě a postupně se dostaneme k těm dalším vašim věcem, kvůli kterým jste sem vlastně přiletěli. Zalíbil se mi váš server a myslím si, že máte dobrý postoj ve vaší takřka disidentské činnosti za národní zájmy republiky. To musím ocenit. Já jsem pracoval od poloviny 70. let ve VKR, resp. ve III. Správě (HS VKR, III. Správa SNB, pozn. redakce), moje práce spočívala ve vyhodnocování informací, které mi chodily na stůl. Obvykle šlo o sledování osob v armádě, v tehdejší ČSLA. Později jsem začal pracovat i v terénu a posléze v zahraničí pro I. Správu. V rámci mojí práce jsem však nedělal nic, za co bych se musel stydět. Šlo o práci pro vlast, pro Československo. Nebyl jsem estebák, který mlátil lidi nebo na někoho donášel. To chci, aby v článku zaznělo.

Co to bylo za práci? Můžete dát nějaký konkrétní příklad?

Tak konkrétní nemůžu, nikdo mne nezbavil mlčenlivosti, ale můžu říct obecně, že ta práce spočívala v tom, že mi z terénu chodily svodky, záznamy odposlechů z oblastních TKB, výsledky sledování objektů s výsledkem i bez výsledku atd. Mojí úlohou bylo analyzovat informace a buď je delegovat na příslušná oddělení a útvary naší správy, nebo je posunout nahoru, případně vrátit k doplnění. Později to byla práce v zahraničí a o tom opravdu nemohu mluvit nijak konkrétně, ani obrysově. Ty vazby a kontakty jsou totiž stále živé a užitečné, jestli mi rozumíte.

To rozumím, ale co ta zkratka TKB? Já vím o co jde, ale možná z vašeho pohledu je to něco jiného.

To bývaly telekomunikační budovy (TKB). Obvykle analogové oblastní telefonní ústředny. Když bylo potřeba někoho napíchnout, tak jsme v těch TKB měli vlastní zázemí. To byla jedna místnost se záznamovým zařízením. Byl tam stoleček, židle, základní vybavení. Žádný luxus nebo nějaká špičková technika, to nebylo ani potřeba.

Zmínil jste, že Vás nikdo nezbavil mlčenlivosti. To je zvláštní, však VKR byla v roce 1990 zrušena, ne?

Tak to zrušení VKR, to by vydalo na román. Tehdy za námi přišli noví mocipáni s rozkazem, že máme americkým „kolegům“ předat všechny seznamy našich rezidentů na celém západě. To znamenalo, že by ti lidé byli pozatýkáni v těch zemích, jejich rodiny deportovány a samotní rezidenti by skončili bůhví jak. Naši nadřízení to tehdy odmítli udělat, protože byli vázáni přísahou k ČSSR. Tam šlo o právní problém s ohledem na kontinuitu práva. Tehdy ještě nebylo jasné, jestli bude kontinuita práva v Československu zachována. Ten výklad byl dvojí. Že slib věrnosti ČSSR přechází na ČSFR v plném rozsahu anebo že nepřechází, nebo jen z určité části. Nový režim tak převzal celý aparát VKR jako kontinuální pokračování vojenského zpravodajství. Ale požadavek nových amerických přátel byl v rozporu s ochranou rezidentů a spolupracovníků v zahraničí. Nakonec to dopadlo klasicky, tedy na český způsob, jako je to o té koze a o vlku. VKR stáhla ze západu, co mohla a seznamy dostali Američané značně redukované a de facto nepoužitelné. Nikdo nás však nezbavil mlčenlivosti a ne všichni byli ze západu staženi.

Znamená to, že VKR má na západě pořád aktivní rezidenty a agenty?

Agenty ne, rezidenty ale určitě. Neřekl bych aktivní, ale spíš aktivovatelné, při hodně velké dávce představivosti. Pokud by přišel ověřený rozkaz, bylo by to pár osob. Když byla VKR zrušena v roce 1990, část lidí zůstala na západě jako „záloha“ pro případ zvratu režimu zpět, anebo z toho důvodu, že byli v dané době ve zvláštním statusu a nový režim je nemohl deaktivovat. Část měla strach se vrátit a určitá část rezidentů přestala komunikovat, hrála mrtvé brouky nebo je hraje dosud.

Doma v cizině

To jim nemohli zavolat, že došlo k rozpuštění VKR a že mají ukončit činnost?

Civilisté to asi dnes nepochopí, ale lidé, kteří šli pracovat do terénu jako rezidenti na západě, byli přesvědčení vlastenci. VKR byla integrovanou součástí FMV (Federální Ministerstvo Vnitra, pozn. redakce) před rokem 1989 s hlavním zaměřením dovnitř armády, ale rezidentury v zahraničí byly vypracovávány hlavně s posudkem VKR, výběrové profily byly v naší dikci. Vybraný kandidát a často i jeho rodina složila přísahu jednak věrnosti ČSSR, tak i socialistickému zřízení. Z hlediska slibu věrnosti socialismu tak mnozí odmítli rozkaz k deaktivaci uposlechnout po státním převratu v roce 1989. Z takových rezidentů se stali potom de facto „ilegálové“. Nikdo je však neodhalil ani dosud, ani nedeaktivoval. Jestli by někdo chtěl hledat nějakou konspiraci, tak určitě v tomto ohledu, proč k tomu nikdy nedošlo.

Takže někteří rezidenti z doby před rokem 1989 v zahraničí jsou nedeaktivovatelní?

Dá se to tak říct. O Čechách se dnes asi nedá prohlásit, že je to socialistická vlast (smích), takže ty operativce a rezidenty nemá kdo rozkazem odvolat, protože takový rozkaz oni nesmí ani uposlechnout. Je to stejná situace jako tenkrát v Československu po roce 1948, kdy čeští důstojníci a vojáci odmítali vykonávat určité rozkazy vydané stranickým aparátem,  protože složili slib demokratické předválečné ČSR. Museli se buď podřídit anebo emigrovat a když neudělali ani jedno, skončili v kriminálech. To samé museli udělat někteří lidé od VKR po roce 1990, protože nový režim byl ochotný je Američanům vydat v místě působení. Naštěstí k tomu nedošlo. Ti lidé okolo Havla ale byli schopní poslat na smrt celé rodiny rezidentů v cizině, Havel podepsal v lednu 1990 vydávací dekrety na 36 rezidentů a jejich rodin tady v USA, kontrarozvědka to naštěstí stopla a ten dekret nikdy neopustil republiku. Museli potom Havlovi domluvit, velmi důrazně. Z Hradu přišla omluva, že šlo o omyl a nedopatření. Nemyslím, že Havel věděl, co podepisuje. On tehdy podepisoval stohy papírů a vše, co mu poradci a „kamarádi“ dali na stůl. Nerozuměl tomu. Ke konci mandátu jim ale začal vadit, moc do všeho vrtal. Snad prý prozřel, pochopil svojí roli loutky z roku 1989 a trochu zahořkl. Nebyl to zlý člověk, byl to idealista, naivista, bohém. Zpětně je mi ho snad i líto, protože na jeho jméně si mnoho lumpů dnes buduje politický kšeft v Čechách. Úplně nestydatě.

To bych nečekal, že vy, jako ex-příslušník VKR, budete Havla takto hodnotit.

Havel byl oběť, od začátku až do konce, když umřel. Víc k tomu nemám. Obraťme list.

Ok. Kolik je podle vás v zahraničí spících, resp. „raději zapomenutých“ rezidentů bývalé VKR?

Nejde jenom výhradně o subjekty vojenské VKR, ale také o civilní rezidenty v rámci I. Správy (rozvědka, pozn. redakce) v zahraničí a netroufnu si odhadovat nějaká čísla. I. správa udržovala v zahraničí celkem početnou rezidenturu s nejrůznějšími úkoly, velká část z nich však byla po dvou až čtyřech letech stahována zpět kvůli vytěžení.

Vytěžení čeho?

Vytěžení nasbíraných informací. Existovala přísná pravidla pro komunikaci v zahraničí, styky a předávání informací na cizí půdě. To vše bylo eliminováno na minimum. Zároveň byl také velký rozdíl mezi rezidentem a zpravodajcem, jak by se dnes moderně říkalo „agentem“. Práce agentů, kteří jedou někam do cizí země a provedou tam nebezpečný úkol a vrátí se zpátky za 5 dnů, to je pěkný a poutavý materiál do filmu s Jamesem Bondem, ale něco takového probíhá jen velmi výjimečně. Izraelci dodnes takto fungují, když operují v asymetrické válce proti Arabům. Vyšlou agenty, aby někde v hotelu v Bejrútu odstranili nějakého vysoce postaveného obchodníka, který dodává zbraně Palestincům, agenti to provedou a potom nasednou v klidu na linkové letadlo a odletí ze země. Práce rozvědky ale není o zabíjení, je to o sběru a vyhodnocování informací.

Uspaná rozvědka minulého režimu?

Když se vrátíme k těm rezidentům v cizině, resp. I. Správy v zahraničí, představují riziko bezpečnostním zájmům dnešní České republiky?

Absolutně ne. Pokud ta otázka stojí takto, jak jste ji položil, tak říkám i za sebe, absolutně ne. Ti rezidenti, mezi které patřím i já, jsou vlastenci. Složili slib věrnosti své vlasti a nasazovali svůj krk za zájmy Československa, takže rozhodně nebudou teď této zemi, resp. jejím nástupnickým zemím, škodit. Tito rezidenti ale mohou představovat určité bezpečnostní riziko pro NATO, tedy pro Severoatlantickou alianci a také pro Brusel, tedy EU, i když mnohem menší. Obě tyto organizace a společenství totiž už 25 let vyvíjejí činnost proti Československu, tedy vlastně dnes už proti ČR a SR. Ať už šlo o privatizace a rozkradení republiky a převod národní infrastruktury do rukou západních zahraničních korporací v 90. letech, o přesuny pravomocí české vlády do Bruselu, které tak kritizoval prezident Václav Klaus, anebo o snahu rozpoutat novou studenou válku s Ruskem. Rezidenti VKR v zahraničí pochopitelně proti tomuto v rámci svých možností a vlasteneckého cítění vyvíjejí určitou činnost, neřeknu vám jakou, to by někdo odnesl svým životem, ale pracují přesně tak, jak přísahali věrnost své vlasti, i když je to práce v soukromém sektoru. To nejhorší, co by mohlo nastat, je vyslání českých vojáků na frontu na Ukrajinu ve válce s Ruskem. Česká vláda proti tomu nedělá nic, s výjimkou prezidenta Zemana. To je tragédie, něco neskutečného (povzdechnutí).

V čem spočívá ta činnost rezidentů proti NATO?

Jde o činnost ekonomickou, politickou a mediální. NATO představuje největší bezpečnostní hrozbu pro rovnováhu a stabilitu míru ve světě a pro bezpečnost dnešní České republiky. To musí občané ČR vědět, protože televize jim to neřekne, nesmí říct. Ta činnost spočívá např. v tom, že tam, kde je to možné, pomáháme prosadit české (nejen zbrojařské) firmy na úkor amerických. Tam, kde jde o investiční projekt, pomůžeme pomocí kontaktů prosadit český kapitál namísto amerického nebo německého. Tam, kde chce NATO válku, rozmístění raket, radarů nebo válečnou eskalaci, my pomáháme protlačovat do médií informace o pravých záměrech americké zbrojní lobby tak, aby občané takové kroky rezolutně odmítli a dostali před oči pravdu o stavu a o záměrech nepřítele, který se tváří jako spojenec. Vymačkáváme americké vředy. To tam dejte do článku, to se bude líbit, i když je to heslo z první republiky a tenkrát to byly vředy německé.

Dobře, dáme. (smích). Tuhle práci ale dělá také prezident Zeman, že pomáhá českým podnikům v zahraničí a varuje před konfrontací s Ruskem a lidé mu za to v Česku místo uznání nadávají…

Takže už víte a chápete, proč Američané proti němu vystupují a financuji proti němu mediální kampaně v českém tisku a v médiích. Zeman přitom dělá pouze v daleko menším měřítku to, co jinak dělají (anebo by měly dělat) české tajné služby, tedy zpravodajskou činnost a pokročilé zpravodajské hry ve prospěch českého státu. Místo toho pan Zaorálek (jmenuje se tak doufám, abych mu neprznil jméno?) pomalu vyhlašuje Rusku další světovou válku. Ten člověk je nemocný, netuší, jakou mocí Rusko disponuje. A nemyslím jen vojenskou moc. Přitom Rusové nikoho neohrožují, oni se bojí jako malí kluci o vlastní bezpečnost, v Kyjevě nacisti svrhnou demokratického prezidenta, ale za všechno zlé může Putin? Pár let zpátky byla uveřejněna studie bezpečnostních poradců švédského premiéra a ta ukázala, že 27 z 29 ozbrojených konfliktů na světě za posledních 30 let mají na svědomí americké tajné služby, Pentagon a americké ministerstvo zahraničí. Rusko tam nefigurovalo ani jednou.

To byla tzv. Vídeňská zpráva OBSE z roku 2007, po níž není na internetu dnes ani vidu, ani slechu. Dokonalé prázdno. To si vysvětlujete jak?

Nevím, proč je tak úzkostlivě utajovaná, ta interní studie není ničím zvláštní, nejsou v ní žádné zásadní, ani skandální informace. Spíš jde asi o to, aby média neměla proti americké administrativě hmatatelný důkaz v podobě věrohodné studie. OSCE (česky OBSE) je v Evropě uznávaná organizace, ale je také známa tím, že je hodně nezávislá na amerických zdrojích. A ta nezávislost představuje určité nebezpečí pro americké zájmy. Ten názorový proud uvnitř OSCE je silně pro-evropský, což je logické, i když členem OSCE jsou i USA a Kanada, což je dáno zase historicky. Ten skandál s odposlechy namontovanými v džípech, které Američani poskytli OBSE při monitoringu situace v Gruzii, ten to asi potvrdil, že OSCE není tak docela pod jejich úplnou kontrolou.

Američané špehují hlavně spojence, nepřátele mnohem méně

O tom nevím. To jsem nikde nečetl.

Američané poskytli pozorovatelské misi OBSE v Gruzii v roce 2008 terénní vozy, Land Rovery a Toyoty a při používání aut se přišlo na to, že něco nebo někdo ruší mobilní telefony v autech, nedalo se z těch vozů dobře volat. Ve vozech byly totiž nalezeny odposlechy a vojenské satelitní vysílačky od Motoroly, které odesílaly data na americký vojenský satelit na oběžné dráze. Byl z toho diplomaticky skandál, na veřejnost neuniklo ani slovo. Takže toto je asi premiéra.

Tuto informaci můžeme potom na AE News v článku uveřejnit?

To je v pohodě. To není utajovaná skutečnost, to jen nějaký idiot v USAID nezvládl svoji práci, že to prasklo (smích). To byla totiž původně auta USAID (americká humanitka nechvalně proslulá napojením na tajné služby USA, pozn. redakce), která předtím jezdila v Kosovu a Globemastery je potom transportovali do Gruzie pro OBSE. Bůhví, jak dlouho a koho všeho odposlouchávali v těch autech v Kosovu anebo ještě předtím, kde všude s nimi jezdili.

Američané to takhle dělají často, že špehují své partnery?

Špehují hlavně partnery. Protože špehovat nepřátele už je mnohem složitější, protože ti si dávají pozor (a opět hlasitý smích). Podívejte se tady okolo (ukazuje v restauraci na rozmístěné kamery na 8 místech, které bych bez jeho upozornění ani nezaregistroval, neboť byly šikovně schované) a řekněte mi: připadá vám tohle jako svoboda? (Já vrtím hlavou). A na záchodě tady už jste byl? (Vrtím hlavou). Tak až budete muset, tak se podívejte na záchodech nahoře nad zrcadly. Tam taky jednu najdete. (Nevěřím, takže vstanu a jdu na záchod a tam opravdu další kamera, zaměřená zezadu na pisoáry). Vracím se zpátky a ptám se, kolik stížnosti už na tu kameru v restauraci museli mít. Odpověď mne šokuje: tu kameru tam dali na žádost hostů a štamgastů, aby tam lidi nedělali na záchodech svinčík a nečůrali po zemi namísto do mušlí. To je Texas, směje se pan Josef s širokým úsměvem a dodává: „Tady je země neomezených možností… to je Amerika, rozumíte? Ale k vám to za nějaký čas taky dorazí, uvidíte“. Poté se dáváme do hovoru, neboť já sám jsem strávil 11 let v USA, ale jak tak povídáme, docházíme k názoru, že za posledních 7 let se mnoho věcí v USA změnilo. A rozhodně ne k lepšímu z pohledu občana.

Ještě se vrátím k Zemanovi. Jak se díváte na tu karetní demonstrací na Albertové proti němu?

Já jsem poslal vaší redakci už dříve několik informací o americkém velvyslanectví v Praze, my pochopitelně jejich rezidenturu aktivně monitorujeme a jako bývalí zpravodajci známe jejich postupy a techniky, jakým způsobem se dostávají k objektovi, jakým způsobem vytěžují z objekta informace, jak si zavazují objekta laskavostmi, sponzorskými dary naverbovanému subjektovi, pozvánkami na zahraniční návštěvy a konference tady v USA, to my pochopitelně známe, v tomto se yankees nikdy asi nepoučí (smích).

Americká ambasáda a její rezidentura

Mně to ke smíchu moc nepřijde. Mluvíte o americkém velvyslanectví v Praze jako o rezidentuře jejich operativců. Říkáte, že monitorujete americkou ambasádu. To je vůbec možné?

Podívejte se, já se nesměju z té situace, ta je určitě vážná. Ale nutí mě to k smíchu, když občas čtu české noviny na internetu a vidím tam ty naivní články redaktorů z Mladé Fronty, kteří už ani neumějí česky, jak jsou z toho Babiše zblbnutý, ale oni už se sice dnes jmenují jinak (Mafra, pozn. redakce), ale já je mám pořád za svazáky, stejně umanuté a naivní, jako tenkrát před rokem 1989. Organizace protestů má svá pravidla, scénář a financování a když vám někdo řekne, že to zaplatil ze své kapsy umývače oken anebo ze studentského kapesného, tak vám buď lže anebo vám neříká pravdu. Co se týká toho monitoringu ambasády, Češi pracující za jejich dolary jsou pořád ještě vlastenci. Asi tak vám to řeknu a víc po tom nepátrejte.

Takže ta rezidentura amerických zpravodajců organizuje v Česku demonstrace proti Zemanovi?

Vy mně neposloucháte. Podívejte se, Američané fungují tak, jak je známe velmi dlouho z naší rozvědné, rozkladové a monitorovací činnosti. Ten tzv. modus operandi, o kterém jsem vám už dříve psal do redakce, je u nich pokaždé stejný, rozumíte? Americké velvyslanectví v dané zemi, a teď nemluvím jenom o Čechách tam u vás, si pravidelně tipuje různé nadějné začínající politiky, umělce, aktivisty, blázny, máničky, dokonce studenty ze středních škol před maturitou z řad zlaté mládeže, fakany prominentů režimu, politické strany, důstojníky armády,  policie a nevládní organizace, skrze které potom v budoucnu prosazuje v dané zemi své zájmy.

Jak to probíhá, můžete to popsat?

Američané mají v každé zemi své určité zájmy. Ty se liší stát od státu. Jednotlivé americké ambasády v těchto zemích poté koordinují činnost mezi zpravodajskou službou USA, ministerstvem zahraničí USA a domácími subjekty v dané zemi. Američané důsledně dodržují „sanitary mode“ při zpravodajských hrách, tím se liší od mnoha tajných služeb, třeba i od ruské FSB. Kdybych měl uvést nějaký příklad, tak asi ten, že to funguje nejčastěji tak, že americká ambasáda si zaváže vybrané subjekty ke spolupráci nějakou službou, pozorností, příspěvkem do pokladny, a to v dostatečném předstihu. Kolikrát uběhne i několik let mezi pozorností od amabasády a jejich první žádostí o protislužbu. Takto to fungovalo i při financování Václava Havla a jeho skupiny v 70. a 80. letech, kdy po něm chtěli „služby“ až po více než 10 letech, když ho protlačili do čela státu v pozici prezidenta poté, co mu různými cestami posílali prostředky více než dvě dekády.

Sanitary mode aneb hlavně se nedostat do řečí a do tisku

To je zajímavé, takže to není financované případ od případu, tzv. per causa?

No to ani náhodou. Jak už jsem vám řekl, oni dodržují ten jejich sanitary mode. Mají velký strach z kompromitace. Oni ale vynakládají velké prostředky na podchycení nevládních struktur v jednotlivých zemích, a ty potom za ně dělají tu černou práci s velkým odstupem mnoha let.

Co je to ten sanitary mode?

To je jejich základní pravidlo zpravodajské konspirace, že žádný americký občan nebo současný pracovník americké ambasády nesmí být jakkoliv zapojen do zpravodajské hry nebo rozkladné činnosti proti hostitelské zemi. Všechny operace probíhají za použití domorodého obyvatelstva, tzv. „natives“.

Jak verbují Američané své agenty třeba v Česku?

(Smích). Ne, to nejsou žádní agenti. Američani nezaměstnávají cizí státní příslušníky jako agenty, minimálně ne od 60. let a i tehdy to byli výjimky. Oni cizincům nevěří. Považují je za méněcenné anebo za Rusy (smích). Američané získávají pouze spolupracovníky, nikoliv agenty a ten proces probíhá velmi pomalu a zdlouhavě. Na začátku si vyberou nějakého objekta. Osobu. Tento objekt je obvykle politicky činný, pracuje v médiích, mediální agentuře, jako promotér, spisovatel, divadelník nebo lidskoprávní aktivista, student filosofie apod. První kontakt s objektem zajišťuje tzv. „pitcher“, něco jako nadhazovač nebo spíš dohazovač spolupracovníků. To je domorodec (native), který ovšem má zpravodajské krytí a má bilinguální výbavu.

To znamená, že ten „pitcher“ je krajan, který třeba žil dlouho v USA?

Většinou je to krajan. Zvládá mluvit plynule jak rodnou řečí, tak anglicky. Pitcher tedy objekta kontaktuje s nějakou nabídkou. Obvykle jde o pozvánku na konferenci o lidských právech nebo o umění, kterou v dané zemi pořádá a sponzoruje americká ambasáda. Objekt, který pozvánku přijme, se tak dostává do soukolí přípravy objekta k vytěžení. V první fázi člověk vůbec netuší, že konferenci nějaká ambasáda sponzoruje. Když je pozorný, všimne si toho na plakátu úplně dole na seznamu sponzorů eventu, kde uvidí logo s nápisem „US Embassy“. Sponzorů je tam obvykle mnohem víc, ale ty tam jsou pouze jako operativní krytí, aby média nemohla o eventu napsat, že jde o čistou a výhradní akci amerického velvyslanectví. Nikde tam nenajdete napsaná procenta, který z uvedených sponzorů na plakátu zaplatil kolik procent výdajů na realizaci akce. Všechno to hradí ale Američané. Média toto přechází mlčením. Nevědí o tom.

Dobře, a když ten „objekt“ se tedy zúčastní té konference, tak potom následuje co?

Těch konferencí bývá mnohem víc, pitcher si objekta testuje, jestli je vhodným kandidátem a prověřuje si činnost jak jeho, jako fyzické osoby, tak i jeho nevládní organizace, nebo jak v Čechách říkáte „neziskovky“. První pozvánka na konferenci je čistě bez ničeho. Další pozvánky už obsahují různé „službičky“ a pozornosti, např. raut zdarma, ubytování přes noc v drahém hotelu zdarma, pokud není objekt z Prahy, ale přijel třeba z konce republiky, pokud se jedná o spisovatele nebo umělce, zajistí ambasáda náklady na vytištění knihy, pronájem galerie, aby umělec mohl vystavovat atd. V této fázi už pitcher ví, jestli objekt je vytěžitelný nebo ne. Pokud ano, přichází druhý level, pozvání na konferenci sem do USA.

Ambasáda si podchytí české politky zavčas

Touto fází prošlo i mnoho politiků v Česku, např. pan Bělobrádek z KDU-ČSL, že?

To myslíte tu jeho cestu na dva týdny sem do USA těsně po skončení voleb v roce 2013? Tak to byla hodně trapná událost, asi ji nemohli už zrušit, takové cesty se plánují v utajení i rok dopředu a předčasné volby do toho přišly hodně nešťastně. Co asi tak mohl předseda lidovců, jako soukromá osoba, v USA řešit s panem Marshallem a dalšími představiteli americké moci? Je to úsměvné, že pan Bělobrádek se ani nestyděl. Představte si ten skandál, kdyby tady náš americký politik, při vyjednávání o křeslech ve výborech v Kongresu po volbách, odjel do Moskvy na 14 dní na konzultace s ruskými politiky a mecenáši? Dovedete si představit ten řev v amerických médiích? (Smích).

(Smích i z mé strany) Víte, u nás máme takové heslo: „Česko snese fšecko…“ a tak sneslo i Bělobrádkovu cestu sem do států po volbách „na zkušenou“…

Jo, to znám. Pěkně jste tam u vás ohnuli hřbety, jen co je pravda. Syn mi vypráví ty vaše politické kauzy, co se tam u vás dějí, nemáte to tam jednoduchý.

Když se tedy vrátíme k té druhé fázi zaháčkovaní „objekta“, jak to pokračuje?

Ta druhá fáze je již o konkrétních úkolech a plánech. Pitcher nikdy nedovolí expozici subjekta s osobou vyššího určení, pokud se za ni nemůže zaručit. Kdo dostane při návštěvě v USA na „konferenci“ pozvánku na setkání s bývalými vládními americkými politiky, kteří pracují pro americké nevládní skupiny a think-tanky, tak tam už jde o konkrétní úkoly a konkrétní obrysy nastíněné aktivní spolupráci s americkou stranou. Takový subjekt si potom z USA přiváží domů ony pověstné „notičky“ a příslib dalších sponzorských darů, jestli mi rozumíte.

Ano, politika vládnutí pomocí not od cizí mocnosti, to je v Česku zavedená praxe…

Zase tak mnoho se za těch 25 let nezměnilo. Tehdy to byly direktivy z Moskvy, dnes si vozíte notičky odtud z Washingtonu. Tehdy mířily rakety na Čechy ze západu, dnes na vás míří z východu. Ale něco se změnilo. Pijete německé mléko a už ne české. Jíte polské brambory a ne české. Mlsáte francouzské jogurty, ne české. Němcům platíte za ruský plyn. Francouzům za českou vodu z vodovodů. Jíte britské šílené hovězí, polské rafinované vepřové. Z družstev máte zarostlé louky, na kterých byste mohli to hovězí pást, ale nepasete. To, co není zarostlé, tam pěstuje soudruh Babiš řepku do nafty. Co byste dělali, kdyby na vás Brusel uvalil sankce a zákaz dovozu potravin z Evropy do Čech, kdybyste v Čechách začali dělat suverénní (tzn. ne-americkou) politiku? Umřeli byste hladem! Žízní. A zimou.

Asi to je důvod, proč česká politická reprezentace se bojí tu suverénní politiku dělat, že?

Někde jsem četl, že ČR je závislé z 89% na exportu do zemí EU. To je jasné, že vaši politici se bojí udělat krok vedle, mimo oficiální direktivu z Washingtonu.

Chtěl jste říct z Bruselu?

Ne, nechtěl. Bruselská politika je politika Washingtonu. Kdyby Brusel dělal bruselskou politiku, hodil by naše americké sankce proti Rusku pánu Obamovi na hlavu a ještě by mu pěkně zkopali pozadí. Tady v Texasu by mu ustřelili hlavu, zcela vážně. Je tady na Obamu dokonce i zatykač v několika menších městech, který se týká občanského práva na občanské zatknutí osoby, která porušila zákony Texasu. A to Obama udělal několikrát svými prezidentskými dekrety. V Texasu platí trochu jiné zákony než ve zbytku Ameriky. Všichni se tomu smějou těm zákonům z roku zwei, ale ty zákony stále platí. Až je začne někdo naplňovat, bude rachota v Texasu. Pokud jde o Evropu, bez amerických tanků a letadel by neměla vaše EU žádnou obranu a bezpečnost. Bankovní trhy EU a Eura jsou provázané s tím naším americkým a s dolarem. Často čtu na vašich stránkách i jinde články o pádu dolaru, ale v těch článcích, z mého pohledu zpravodajce a bývalého důstojníka VKR, chybí to základní: přece naprostá finanční provázanost transatlantického bankovnictví. Však Evropa utopila své starobní důchody v našem hypotečním trhu s nemovitostmi v roce 2008 a jediná cesta na záchranu těch prostředků je skrze udržení dolaru při životě. Chcete vědět jedno veřejné tajemství?

To víte, že chci.

Krach hypotečního trhu tady v USA nebyl o ničem jiném, než o vzetí si Evropské Unie za rukojmí ve věci přežití amerického dolaru. To je celý.

To znamená, že transatlantické partnerství TTIP je… (nestačil jsem dokončit otázku)

Je produktem krachu amerického hypotekárního trhu v roce 2008. Jediná cesta, jak zachránit německé starobní důchody utopené v amerických dřevěných domcích, které už vlastně shnily mezitím, je záchrana dolaru a otevření amerického vývozního trhu pro evropské, zejména však a v první řadě německé, firmy. Proto Angela Merkelová jde na ruku našemu panu prezidentovi ohledně těch neslavných sankcí proti Rusku, není to z nějaké servility k němu, jde o záchranu německých starobních důchodů. Amerika je si závazku vědoma, Obama ví, že musí sjednotit trh s EU, že musí dovolit Evropě volný dovoz zboží sem do států, protože jinak by přišel default dolaru a hromadné zbavování se dolarových rezerv v Evropě, přesně po vzoru Ruska a Činy, kteří dali dolaru sbohem už před časem. Amerika připravila Evropu o peníze v roce 2008, Evropa je teď bude chtít zpátky skrze vývoz svého zboží na trhy sem k nám.

Kontrašpionáž aneb když Češi odposlouchávají Američany

Když se vrátíme ještě k té americké ambasádě a těm notičkám, jak vy jako ex-zpravodajec získáte informace o tom, že v té a té akci je zapojena zrovna americká ambasáda?

Jak už jsem řekl, americká ambasáda v Praze je monitorována, jak ze strany běžných tajných služeb, tak i ze strany soukromého sektoru, pro který pracují bývalí příslušníci zpravodajských předlistopadových útvarů. Nebudu sdělovat a ani nesmím sdělit detaily a konkrétní údaje, víme však o každé akci, operativním krytí, víme, jaké objekty se americká ambasáda rozhodně vytěžit, známe poměrně přesný rozsah aktivit jejich spolupracovníků v českém nevládním sektoru, stejně tak i jejich zpravodajců a regulérních operativců. Co je zarážející, je fakt, že česká BIS má vystavený zákaz rozkladné činnosti proti americkým tajným službám na území ČR, s odkazem na LIAISON, i když tím lze jen opravdu těžko ospravedlnit nepřátelskou činnost amerických tajných služeb proti českým zájmům, průmyslu a zahraniční politice ČR.

Co je to LIAISON?

To je systém sdílení a poskytování zpravodajských zpráv a informací mezi spřátelenými zpravodajskými službami. I když tohle nikdy v Československu nefungovalo. Sověti nám poskytovali minimum informací, zato my jsme jim museli poskytovat všechny. Dnes to samé vyžadují Američané a co se týče zpráv od nich, to je ještě horší, než to bylo před rokem 1989 u Sovětů. Američané nesdílejí vůbec nic, pokud jim neteče někde do bot. Oni na to mají dokonce zákon, že nesmí cizí rozvědce nic poskytnout, LIAISON vůbec neberou v úvahu, to je pouze reklama. Oni nás za partnery nepovažují. Myslím jako Čechoslováky.

Takže jde o asymetrické partnerství?

Vůbec bych to nenazval partnerstvím, je to vazalství. Sověti nám třeba poskytovali alespoň své zpravodajské informace, které vytěžili na západě, a které měly souvislost s obranou vojenských okruhů ČSLA na západní hranici. Vytěžené informace z NSR jsme měli od Sovětů ihned. Naproti tomu, získání zpravodajských informací o situaci v Afghánistánu před prvním deploymentem (nasazením) českých vojáků do této země, trvalo 10 měsíců a většina informací byla stejně dostupná z internetu a zpravodajsky k ničemu. Tedy ty informace, které tam nebyly začerněné.

Asi se nechtějí o informace dělit, že? Nepodléhá ale toto nějakému tajemství?

Ne, to je pouze taková perlička a reálie, jakým způsobem funguje LIAISON mezi českým VZ (vojenským zpravodajstvím) a americkým Pentagonem a případně CIA. Není to utajovaný údaj.

Když teď uděláme velký tématický skok k Albertovu a demonstracím proti Zemanovi, nakolik je tam přítomný rukopis americké ambasády, a nakolik jde o spontánní akci, protože i to musíme připustit?

Moji američtí přátelé mi položili mnohokrát tuto otázku, ale ve vztahu k 17. listopadu 1989. A když jsem jim odpověděl, kroutili hlavama a bylo vidět, že mi moc nevěří, jako kdybych jim říkal nepravdu.

A co jste jim řekl?

Pravdu. Že demonstrace 17. Listopadu 1989 byla organizována SSM, Socialistickým Svazem Mládeže, tedy mládežnickým křídlem KSČ. Oslava na Albertově byla stranickou událostí mladých komunistických kádrů k oslavám Dne studentstva. Tenkrát na VKR koncem 80. let jsme evidovali činnost uvnitř útvarů ČSLA ze strany mladých svazáků a tam byla hlášena situace, která spočívala v prosazování myšlenek kapitalismu, částečné privatizace apod. To k bojovým útvarům nepatřilo, to byla rozvratná činnost. Ale režim toto již tehdy nechtěl řešit. Nebyl zájem. Vůbec. Však mnoho aktivistů z listopadu 89 a pozdějších politiků pocházelo právě z kádrů SSM a všichni politici, kteří se věkově trefili do oné doby. Postupně se ale k průvodu z Albertova na Národní třídu přidávali další lidé, už ne studenti a v demonstracích v následujících dnech už bylo studentů minimum. Ovšem odstartování eventu musel někdo zorganizovat, odstartovat, odpálit. Takže v případě Zemana šlo o totéž. Nevládní organizace zorganizovala event na objednávku sponzora a lidé na ulici se postupně přidali, přestože přišli za jiným účelem původně a nechali se strhnout davem, protože proč by si nezařvali, když jim někdo cpe do ruky červené karty zdarma z krabice od Tatranek. 17. listopadu 1989 a ve dnech poté tomu nebylo jinak. Když odpálíte lavinu, energii nabere už samospádem.

Čili svým americkým přátelům jste to podal natvrdo, že zorganizování listopadu 89 byla práce komunistů?

Úplně natvrdo. A nestrávili to. Organizace 17. listopadu byla zaštítěna tzv. Novou gardou komunistů, mladými svazáky z SSM a oportunisty zevnitř partaje i mimo ní, jak o tom hovořil mnohokrát Miloš Jakeš. Třeba takový Saša Vondra, to byl velký přítel a kamarád Václava Havla uvnitř Občanského Fóra a přitom někdy jsem se až divil, jak může člověk a dramatik formátu Václava Havla sedět v Redutě a v Činoherním klubu vedle mladých a ambiciózních funkcionářů stranické mládeže jako byl Petr Nečas a Saša Vondra se tam přitom s Havlem objímal. Na III. Správě koloval jednoho času dokument o tom, že Václav Havel je homosexuál, protože existovaly choulostivé fotky s ním a právě se Sašou Vondrou po nějaké divočejší pijatyce. Proč Václav Havel nikdy neměl děti, ani s Olgou, ani později s Dagmar (ale tam už hrál roli věk vlastně), to je pro média záhada. Nešlo ale o neplodnost jako spíš zkrátka o „bohémský“ život umělce, kdy jasná sexuální orientace pana Havla se časem, podle mého názoru, u něho rozmazala, zejména byla-li zpochybněna častými pobyty ve věznicích, kde k homosexuálním stykům dochází pravidelně. Vznik preferenční homosexuality je lékařsky doložený a vzniká právě u určitého procenta mužů potom, co opustí věznici.

Václav Havel a jeho sexuální orientace

Havel tedy byl homosexuál?

Havel nemusel být homosexuál od narození, mohl se stát gayem z preferenčního rozhodnutí, a také mohl být bisexuál. Já neposuzuji lidi podle toho, s kým si lehnou do postele, to je každého věc. Jsem uvažováním demokrat. Jenom mně dodnes zaráží, že Václav Havel si podával ruce se svými vězniteli v listopadu a prosinci 1989, se svazáky a předáky z SSM a i přes dlouhá léta v kriminálech, nikdy netrpěl finanční nouzí. My víme, že byl na výplatní listině jedné z nadací založených CIA v NSR, ale příspěvky mu posílali prostředníci, tedy západoněmecké a francouzské nadace na regulérní devizový účet u ČSNB. Stát mu tyto finance nijak neblokoval, pouze docházelo k jejich zdanění jako příjmu ze zahraničí podle devizových zákonů. To byla další podivná věc, kterou jsem nechápal tehdy jako operativec, a nechápu ji dosud. Havel však hodně utrácel, kamarádi z něho vytahovali peníze a financování večírků bylo finančně vyčerpávající, takže i tak byl často bez peněz.

Demonstraci proti Zemanovi organizoval jednatel jedné české neziskovky, která má ve výroční zprávě informaci o daru ze strany americké ambasády, ale ten dar pochází někdy z roku 2012. V té době Zeman ještě prezidentem nebyl, ani nekandidoval.

Ale však o tom jsem vám už říkal. To je právě ten jejich „sanitary mode“. Podívejte se, oni za vámi nepřijdou s balíkem peněz. To přece nečekáte, ne? Zaháčkovaní objekta probíhá velmi dlouho a ještě delší čas uběhne mezi darem a nějakou prosbou o protislužbu vůči vám z jejich strany. To je kvůli tomu, aby mohli vydat příslušné dementi, pokud by byli odhaleni, že na eventu mají podíl. Oni řeknou, příspěvek jsme dali, ano, ale už je to hodně dávno, s akcí proti prezidentovi nemáme tudíž nic společného. Ale nebojte se, oni se umí ozvat, i velmi hodně dlouho poté, co vám prokázali laskavost. Oni nezapomínají. Znám případy, kdy se objektovi v Praze ozval pitcher 11 let poté, co mu dohodil dva placené pobyty tady v USA a chtěl po něm napsat pozitivní článek do novin ohledně radarové základny v ČR.

[ART] Toto logo najdete na plakátech všech eventů a v patičkách webových stránek neziskovek, které pražská ambasáda USA sponzoruje, ovšem v mnohem menším rozměru…

Ano, náš článek o červených kartách ambasáda dementovala. Ale ty odstupy mezi darem a protislužbou jsou dlouhé…

Podívejte se, oni nezapomínají. A není to nijak těžké nechat se zlákat. Velmi šikovně to dělají tak, že vás pozvou na stáž v době slev v obchodech v USA, okolo Díkůvzdání a před Vánoci, potom velké kolo stáží probíhá počátkem léta, většinou Florida. Přednášky jsou placené, takže si odvezete i za vystoupení nějaký honorář. To je právě ten sponzorský dar.

Přednášky v USA sypou dobře a vzniká na nich finanční závislost celé rodiny

Aha, takže to je chytře udělané. Ten dar potom vlastně prokážete jako výdělek za přednášku a ne jako dar?

Správně jste to pochopil (úsměv). A takto si vás sem pozvou jednou nebo i dvakrát ročně a po určité době s těmi penězi z přednášek najednou už automaticky počítáte do svého rodinného rozpočtu, manželka s těmi honoráři počítá, vaše děcka s nimi počítají… potom je těžké přestat. Najednou voláte pitcherovi, jestli i letos budete pozváni na přednášku do USA, urgujete termíny konferencí emaily a telefony. Když se jim ale znelíbíte, přestanou vás zvát a ukončí s vámi spolupráci stejně rychle, jako začala.

Celkem živě si to dovedu představit. Teď jsem nedávno četl, že Václav Klaus dostal stopku na přednáškách tady v USA. A Jaký je výdělek za přednášku?

Václav Klaus dostal stopku, protože přednášel až moc svobodně. To se nenosí už ani tady ve státech, někdo ho na to měl upozornit. Obamizace americké společnosti do značné míry zničila tu Reaganovskou Ameriku, která stála sice na zbrojení, ale zároveň i na svobodě slova a tisku. To dnes už tady neexistuje. Média jedou autocenzuru a v mantinelech „Obamination“ kážou jedinou pravdu z tiskového odboru Bílého domu. Pokud jde o výdělky, těch přednášek je obvykle více, celá série, rozložená do několika dnů nebo i týdnů. Za jednu přednášku, podle její délky a kvality pozvaných hostů, dostanete od 2,000 do 10,000 USD. To jsou běžně tarify pro zahraniční pozvané hosty druhé kategorie. To všechno platí americké ministerstvo zahraničí. Ale vzniká u toho zajímavý efekt. Že pořadatelé a účastníci konference si vás pozvou na své další vlastní konference, které už jsou opravdu komerční a nejde o inscenaci z rozpočtu ministerstva zahraničí. Takže najednou nejste v USA dvakrát do roka na dva týdny, ale zůstanete tam třeba tři měsíce a zúčastňujete se eventů a konferencí a za tu dobu si vyděláte tolik peněz, že byste si je v Čechách nevydělali ani za pět let tvrdé publikační a přednáškové činnosti.

Takže člověk závislý na tomto „přivýdělku“ potom udělá lecos, že?

Většina těch vytěžovaných subjektů je o své činnosti přesvědčená a peníze nejsou důvodem, ale spíš jen motivací pro činnost. Pitcher zavolá, udělá se schůzka ve Slávii (kavárna v Praze, pozn. redakce), nadhodí se téma pouličního eventu, subjekt zadání s nadšením rozpracuje a brzy se může těšit na odměnu zaslanou v nějaké podobě (letenka sem do států a pozvánka na přednášky, příspěvek jeho neziskovce, zaplacené roční školné na New York University pro něj nebo jeho děti, těch forem darů a příspěvků je velká množina).

Ta slečna, co pomáhala s rozdáváním karet, měla na LinkedIN profilu (než byl odstraněn) zmíněná studia na zahraničních univerzitách a hned potom i práci učitelky jazyků na ambasádě USA v Praze. Takže to najednou dává smysl, tedy ten proces zaháčkování. Těch forem příspěvků a plateb je opravdu mnoho. Klidně se vám odvděčí i tím, že vám dají práci na ambasádě a zaplatí školu v cizině.

Vidíte, že vám ani nemusím napovídat. Přesně takhle to celé funguje v univerzální rovině. Vítejte ve světě amerických veřejně-tajných služeb.

Outsourcing americké rozvědky

V čem se liší americké tajné služby od těch ostatních?

Liší se hlavně v tom způsobu myšlení, že jim se nic stát nemůže, protože oni řídí svět. Jim ani nevadí, že americké ambasády mají po světě pověst jako centrál pro vyvolávání revoluci a nepokojů. Zapojují do rozkladné činnosti i soukromé subjekty jako firmy, výzvědný outsourcing se tomu říká.

Narážíte tím např. na firmu Stratfor?

Stratfor a řada dalších organizací. Dodávají tajným službám USA kompletní rozkladovou a monitorovací činnost na klíč. To u jiných tajných služeb nepřipadá v úvahu. Toto představuje ale bezpečnostní riziko, protože se jedná de facto o privatizaci tajných služeb a ty vytěžené informace potom končí na volném trhu. Vydírají se těmito informacemi politici po celém světě, banky, organizace, celé státy. V určité chvíli najednou pan prezident Obama zjistí, že nedrží už žádnou moc. Že ji drží soukromý klient s mrtvou schránkou v Londýně, který na volném trhu za informace od Stratforu zaplatil nejvíc.

BIS nesmí rozkrývat činnost amerických tajných služeb v Česku

Zmínil jste úkolovou činnost české BIS, že má zákaz na činnost proti CIA. Čeho všeho se to týká?

Česká BIS má pochopitelně stejný zákaz vůči USA, jako měla STB a VKR před rokem 1989 vůči SSSR a KGB. Zákaz se týká rozkladové činnosti, ne však monitoringu. Oni vidí, slyší, ale nemůžou s tím nic dělat. Když tedy v Praze americká ambasáda organizuje útok proti prezidentovi, dav hází na prezidenta předměty, z nichž některý by mohly klidně být i odjištěné granáty (to je mimochodem něco, co tady v USA nikdy neuvidíte, protože jakmile by někdo zvedl na shromáždění před pódiem s prezidentem ruku a chtěl by něco vrhnout směrem k prezidentovi, sniper by ho zastřelil), tak česká BIS s tím nemůže dělat vůbec nic. A nejen BIS, ani policie. Všichni mají svázané ruce. Když jsem ukazoval na YouTube video svým přátelům Američanům, tak nechtěli věřit, že ti pánové na pódiu jsou prezidenti několika evropských zemí, když policie dovolí na ně házet předměty.

To je pravda, tam stálo na pódiu mnoho evropských politiků, nejen Zeman. Kdyby někdo chtěl provést atentát, na tom pódiu by byla jatka. A policie přihlížela…

Podle mého názoru je to otázka času, než někdo na vaše politiky poprvé vystřelí. Potom se to začne brát vážně, ubyde vajíčkových útoků, ubyde i potřeba deštníků, protože od určité chvíle budou politici mít před svým řečnickým pultíkem neprůstřelné sklo. Takové, jaké vozí Obama s sebou na projevy před voliči na volných prostranstvích tady ve státech.

Co to jsou ty výrazy „Vytěžitelnost objekta“, „vytěžitelnost s výsledkem“ a „informace od subjekta“?

Objekt (rod muž. živ.) je člověk, který v centru zájmu operace, ale ještě není tzv. naháčkován do systému. Není uvnitř, nepracuje pro nás. Buď je to osoba, kterou sledujeme, anebo je to osoba, kterou chceme získat. Subjektem se osoba stává, když už pro nás pracuje, když se nachází vevnitř systému. Vytěžitelnost s výsledkem znamená, že od objekta (ale případně i subjekta) lze získat požadované a hledané informace, že to, co hledáme, jsme opravdu našli, anebo to znamená, že nám je ochotný podepsat spolupráci. To je takový zaběhlý slovník, vsadím se, že ho používají zpravodajci u vás dosud.

Rezident v USA jako podnikatel v poradenství s exkluzivními kontakty

To asi používají. Co jste dělal po roce 1990, když VKR skončila tak, jak skončila?

VKR byla převedena pod VOZ, což byl pazneht a zmrzačené torzo původních výzvědných služeb. Dosazení Václava Havla do funkce nejvyššího velitele ozbrojených sil, tedy prezidenta, znamenalo likvidaci všeho, kontaktů, rezidentur, lidí s několika dekádami zkušenosti a kontaktů. Lidé se schopnostmi odešli. Do soukromého sektoru. Já jsem zůstal v zázemí rezidentury, nejprve v NSR a později tady v USA, potom jsem se úplně přesunul a začal podnikat v poradenství v oblasti strojního a zbrojařského průmyslu.

Z čeho jste žil?

Rezident na rozdíl od agenta není závislý na zpravodajské centrále, a když centrála skončí kvůli pádu režimu, rezident má v zemi působení zajištěnou práci, zaměstnání, častěji však podnikání než zaměstnání, a tak se ho vůbec státní převrat ani nijak nedotkne. Já podnikám už přes 22 let.

Mnoho lidí z VKR zatím českým médiím rozhovor nedávalo. Nemáte obavy, že vaše svědectví vyvolá nějakou bouři v médiích? Přece jenom, „kontráši“, odpusťte mi ten výraz, nebyli moc v oblibě…

Počátkem 90. let bylo v novinách mnoho rozhovorů s lidmi jako jsem já, ale tehdy tomu nikdo nevěnoval pozornost. Jak se ve vaší zemi utahují šrouby, tak svobodné novinařiny je méně a méně. Vy děláte dobrou práci, že otevíráte na webu ten hnis, který je potřeba rozříznout, aby vyšel na světlo, ale mnoho lidí na to není připraveno, mají slabé žaludky, idealistické představy o vývoji spravedlivého a láskyplného kapitalismu ve vaší zemi za to čtvrt století. Vy jste v Československu tak divoce privatizovali, že jste si nechali zprivatizovat i tu svobodu slova z listopadu 89. Když se dívám na internetu na vaši Českou Televizi nebo Novu, vidím první a druhý kanál Československé televize. Jenom s tím rozdílem, že dříve se na jedničce plivalo směrem po větru na západ, a dnes směrem po větru na východ a na dvojce běžely sovětské filmy, dnes tam máte americké seriály o naší policejní moci.

Jo, to myslíte ty nekonečné americké kriminálky LA, Miami, Las vegas, New York… kolik jich vůbec je?

Já to nesleduji, to je odpad a propaganda sponzorována lidmi, co tady ve státech koupili věznice a provozují je na zisk, potřebují co nejvíce odsouzených, spolupracuji se soudci a táhne se to až do filmové tvorby z Hollywoodu. Je to takový „product placement“ na soukromé věznice, policejní vybavení, drahá auta v těch seriálech… mimochodem, kdybyste viděl, v jakých šunkách jezdí v reálu američtí detektivové a vyšetřovatelé, tak byste zaplakal.

To si dovedu lehce představit. Ale privatizace amerického vězeňství, to by bylo na další rozhovor, protože Británie s tím už také experimentuje, ale na to bohužel nemáme čas a prostor.

To je v pohodě, můžeme pohovořit příště, až zase přijedete (mrknutí oka).

Závěrem se zeptám: považujete za svůj domov USA nebo Česko?

Za domov považuji to místo, kde mám rodinu. A to je právě teď tady ve státech. Pokud se ptáte ale na domov v tom smyslu cítění u srdce, tak to je Československo. Přeji všem v Čechách krásný zbytek roku a šťastný start do roku 2015 a doufám, že se ještě potkáme.