Zamyšlení o síle slov, čtení knih a vlastní fantazii…

Bylo, nebylo, aneb nejen pohádka na dobrou noc…

Musím se vám svěřit, přátelé, se svým pocitem, který mnou zavládl, když jsem svým prťatům před spaním předčítal pohádku. Tentokrát jsem však uchopil místo klasických příběhů báječnou knížku ze svých dětských let od autora Rudolfa Matyse plnou říkanek. Jedna z básniček mi velmi silně připomněla sílu a moc slova. Výklad už nechám na každém z nás.

„ Odleva napravo a potom zase zpátky. Tohle je slovo. To věta. A to zas tisíc vět. Jak je to pěkné sám trefit do pohádky! S básničkou potkat se a jet s ní na výlet!

A oči pasou se. Po loukách stránek chodí a každé písmeno je malý černý květ… Ty stránky plachty jsou. Plachty velikých lodí. Budeš-li chtít, i s tebou obeplují svět.“

Uchopte ruku své matky, pohlaďte ji, pokorně ji polibte a poděkujte! Buďte vděční!