Jaký je český národ očima Adolfa Hitlera?

Před nějakým časem jsem měl možnost pohovořit s jedním politickým analytikem o povaze českého národa. Ano, tedy téma tak velmi často diskutované v posledních dnech napříč EU. Jakpak se asi ti čecháčkové zachovají při požadované integraci muslimů? Začnou konečně podporovat uprchlickou krizi nebo ne? Budou projevovat nějaké nečekané nároky? Co mají za rubem?

Co je jisté, že čecháčkové vždycky překvapili tím, že z každé situace vyšli živí. Hora ne hora, Heydrich ne Heydrich, vždycky tu nakonec popíjel po odvedené práci své vychlazené a milované pivo.

Otázku, „Co jsme za národ?“, si o nás pokládalo mnoho mocipánů. Dovolte mi dnes zmínit zaznamenaný osobní názor Adolfa Hitlera o nás Češích.

Hitler pravidelně pořádal odpolední a večerní vysedávání u čaje, kde před svými hosty, pobočníci z hlavního stanu, sekretářkami a význačnými hosty z řad ministrů nebo generálů, pronášel dlouhé monology. Na Bormannův příkaz byly od roku 1941 tyto Hitlerovy monology písemně zaznamenávány, aby se staly poselstvím příštím generacím. Díky tomu dnes máme možnost nahlédnout do nezkreslených Hitlerových názorů, které pronášel ve svém nejužším kruhu.

V několika záznamech jsou zachyceny Hitlerovy názory na Čechy. Např. 30. ledna 1942 se vyjádřil následujícím způsobem (i dnes to zní docela aktuálně):

„Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů světa, pokud Čechům zanechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho v budoucnosti mohl odvolávat každý zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet líp se zbabělci než se statečnými muži. Čechy nejlíp vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období.“

Vlčí doupě 13. ledna 1942 večer, (hosté: polní maršál von Leeb, říšský komisař Terboven)

„Znám Čechy: je to národ kolísavců. Jedna část by chtěla dorozumění s Německem, druhá jde za Benešem. Když nezasáhneme, přivodíme si katastrofu! Kdyby bylo staré Rakousko bez milosti zasáhlo, nemuselo se rozpadnout. Přede dvěma a půl roky jsem musel poprvé zasáhnout. Devět lidí bylo zastřeleno, dvaapůl tisíce šlo do koncentráku. Výsledkem bylo okamžité obnovení klidu….“

Vlčí doupě 22. ledna 1942 v poledne, (hosté: říšský vůdce SS Himmler, gauleiter Rainer)

„Nelze vyloučit, že během dvou staletí vyřešime národnostní problémy. Na začátku třicetileté války k tomu málem došlo. Ve čtyřicátých letech minulého století se každý Čech styděl mluvit česky.

Byli hrdi na to, že mluví německy, a největší pýchu pociťovali, když byli považováni za Vídeňáky. Zavedení všeobecného rovného tajného volebního práva v Rakousku muselo vést ke krachu němectví. Sociální demokraté šli zásadně s Čechy, k tomu vysoká šlechta. Německý národ je pro šlechtu příliš inteligentní, šlechta potřebuje něco na způsob malých okrajových nárůdků.

Češi byli lepší než Maďaři, Rumuni a Poláci. Vytvořili pilnou maloměstskou třídu, která si byla vědoma svých hranic. I dnes k nám vzhlížejí se vztekem, ale zároveň s bezmezným obdivem: my Češi nejsme určeni k vládnutí!

Člověk se učí vést jen tím, že ovládne cizí národy. Češi ztratili své pocity méněcennosti, když se během času cítili nadřazeni ostatním rakouským okrajovým národům. Stav před březnem 1939 si už nedovedeme představit: bylo to něco nemožného! Po staletích sebepozorování se musíme naučit aktivnímu postupu. To bude trvat padesát až sto let. Uměli jsme ovládat jiné! Rakousko je nejlepším příkladem. Kdyby se byli Habsburkové nespojili s opačnou stranou, tak by 9 milionů Němců zvládlo 50 milionů těch ostatních.“

Vlčí doupě 25. ledna 1942, (hosté: dr. Lammers, říšský vůdce SS Himmler, plk. Zeitzler)

„Lidé ve staré Říši neměli o národnostech ani páru; vyrůstali obklopeni mrakem hlouposti. Neměli ani zdání o problému Rakouska. Nepochopili, že se nejednalo o stát v našem smyslu, nýbrž o směsici národností! Rakousko nemělo divize, Rakousko mělo Čechy, Chorvaty, Srby! Svatá prostoto, tady je všechno marné.

Každý Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechny ostatní povinnosti. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější. Němec ze staré Říše se rozplývá, když něco takového vidí.

Neurath se málem rozplynul úplně, česká šlechta si ho omotala okolo prstu! Ještě půl roku a výroba by tam klesla na pětadvacet procent! Čech je ze všech Slovanů nejnebezpečnější, protože je pilný. Má disciplínu, má pořádek, je spíš mongoloidní než slovanský. Své skutečné plány dokáže skrývat za jakousi loajalitu.

Teď bude dobře pracovat, neboť ví, že jsme nelítostní a brutální. Neopovrhuju jimi, je to osudový boj. Jsou rasová střepina, která vnikla do našeho národního těla, a jeden z nás musí uhnout, buď oni, nebo my.

S Poláky máme štěstí, protože jsou líní a hloupí, namyšlení. Český stát byl následkem dlouhé německé výchovy vzorem čistoty. Úplatkářství zde neexistovalo ve větší míře než kdekoli jinde. Úřednictvo mělo správné pojetí ctí. Takový Hácha je proto nebezpečnějši než nějaký novinářský uličnik. Osobně má neposkvrněný charakter, stát by neošidil o jednu jedinou korunu…“

Zdroj informací:  Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944, Praha 1995, s. 149-150, 163, 172-173, 186; záznamy z 16.5.42, 20.5.42, 4.6.42, 7.6.42, 4.7.42 z Hitler’s Secret Conversations 1941-1944, New York 1953, s. 394-395, 400, 415, 423, 452-453 /také:  http://www.fronta.cz/dokument/hitler-o-cesich