Vše je jak má být. Každý děj vzniká proto, že akce, či-li „ráz“, způsobuje reakci, či-li „hup“, který je roven síle a barvě akce. Je to Jin a Jang, černá a bílá, láska a nenávist, muž a žena, dítě a stařec, dobro a zlo. Bez jednoho není druhé. A přirozeností je „nic“, či-li „vyrušení“ dynamiky. Jedná se tedy o „kmit“, či-li frekvenci, s ohledem na barvu -motivaci dynamiky, která způsobuje vznik následné dynamiky.
Celý svět je jedna veliká a složená dynamika. Všichni určujeme sílu a barvu nové dynamiky. Není proto možné se domnívat, že někdo zůstává mimo hru, a že se na výsledné dynamice nepodlí. „Nic“ nedělání je také dynamika. Skutečné „nic“ je neexistence. Z tohoto pravidla tedy plyne, že všichni jsme odpovědní za současnou sílu a barvu dynamiky.
Co tedy teď uděláme?