Vhledy do Slovanské Charty – Vlastnictví nerostných surovin

Na základě mnohých reakcí žádajících vysvětlení, proč podporuji myšlenku a bodové znění Slovanské Charty, cítím povinnost odpovědět na některé vyřčené a zásadní otázky v podobě tohoto seriálu.

Nežli začnu prvním bodem, děkuji vám, přátelé, za váš čas věnovaný tomuto tématu. Velmi si toho vážím a věřte, že mi mnohé podněty skvěle posloužily k sebereflexi a zamyšlení. Neboť jen díky této cenné zkušenosti se stáváme lepšími…

BOD PRVNÍ: Požadujeme správu a vlastnictví strategických surovin v rukách státu…

Jedním z mála rozporovaných a pochopených bodů Slovanské Charty je požadavek správy a vlastnictví přírodního bohatství v rukách státu. Jako by lidé z naší společnosti začínali chápat, že uhlobaronství či lítiobaronství není v zájmu celé společnosti, ale pouze v zájmu jedince. Jako by občané konečně z vlastní zkušenosti pochopili, že není správné, aby nějaká malá skupina či jedinec rozhodovali o vyčerpatelných zdrojích omezeného územního celku, na úkor většinové části společnosti či dokonce na úkor budoucích generací… Snad tedy konečně byl vyvrácen mýtus, že soukromá těžba je ekologicky i ekonomicky šetrnější…

Nevím, jestli jsme na půli vyčerpanosti přírodních zdrojů, nebo nám zbývá jen pár kilogramů čehosi. Co vím je, že například na Ostravsku se uvažuje o postupném zavírání hlubinných dolů, že je to pro daný region konec jedné kapitoly. A já se ptám? Kde jsou naspořené rezervy z vytěženého bohatství? Kolik horníků si za svoji náročnou práci koupilo byt? Jakou sociální rezervu vytvořil stát z této důlní činnosti pro chvíli, kdy těžba ustane? Jaký společenský přísnost měla dlouhodobá těžba z hlediska podílu na celkovém zisku? Kolik školských či sociálních zařízení se postavilo? Jaký měla těžba celkový dopad na rozpočet státu? Jaký konkrétní přínos měla společnost ze soukromé těžby?

Podtrženo sečteno, už všichni chápete, proč je důležité vlastnictví strategických surovin v rukách státu? Nebo si snad stále ještě myslíte, že soukromý podnikatel v oblasti těžby nerostných surovin v první řadě dbá o prospěch a výhody občanské společnosti? V tom případě by mě zajímalo, jaký může být u takového podnikání „vyšší princip“? Vykopat největší nebo nejhubší díru? Zničit díky těžbě krajinu? Nebo snad toužebně umožnit lidem vařit na svítiplinu?

Děkuji za pozornost a těším se v dalším pokračování seriálu Vhledy do Slovanské Charty…