VELESOVA KNIHA - SVATÉ PÍSMO SLOVANŮ

Věštba

 

1. My máme pravou víru, která si nežádá lidských obětí

 

1  Sláva našim Bohům! Naše víra je pravou vírou, která si nežádá lidských obětí. To se dělá u Varjagů, kteří přinášejí takové oběti a nazývají Peruna Perkunem.

2  Takto každý, kdo naslouchá Řekům, bude o nás říkat, že jsme lidojedi. Ale to jsou lživé řeči, protože tak tomu skutečně není! Naše obyčeje bývaly ji­né. Ale ten, kdo chce zvítězit nad druhými, hovoří o nich špatně, a ten, kdo se proti tomu nebrání, je hlupák, protože pak to začnou říkat i jiní.

3  Ruští bohové nepřijímají žádné lidské oběti, ani živočichy, jenom plody, zeleninu, květiny a zrno, mléko, k pití surju, kvasící na bylinách, a med, nikdy však živé ptactvo, ryby. Jsou to právě Varjagové a Heléni, kdo přináší Bohům jinou a strašnou oběť: – lidskou. My jsme to však dělat nechtěli, neboť my jsme vnuky samotného Dažboga, a tak jsme se nesnažili tajně napodobovat cizozemce.

4  I my jsme Bohu přinášeli oběti, ale směli jsme obětovat pouze polní oběti, a proso, mléko, tuk, které jsme dobývali v potu tváře. A také jsme posilovali Koledu jehnětem, a taktéž v době Rusalií v Jarilův den, a také na Červenou horu.

5  I tu jsme se začali rozpomínat na Karpatské hory. V té době se náš rod jmenoval Karpeni. Ti, kteří se usídlili v lesích, nosili jméno Dreviči, na polích jsme se jmenovali Polané.

6  A tak k nám po dlouhou dobu vládly rody, stařešinové z každého rodu se shromažďovali, aby vykonávali soud nad předky pod Perunovým stromem. A také jsme v ony dny pořádali veselice - hry před zraky shromážděných: mladíci předváděli sílu, rychle běhali, zpívali a tančili. V ten den ohnišťané přicházeli k pastem a přinášeli stařešinům zvěřinu, ti ji pak dělili mezi ostatní lid. A kněží přinášeli oběti Bohům, velebili Je a pěli jim slávu.

7 A když pak nastanou dny Ovseně, tak dokončujeme žatvu a máme z toho radost. A jestli někdo v té době neovládne svou přirozenost a řekne bláznivost – pak je to od Černoboga. Když někdo jiný má radost – tak to je od Běloboga. A tak dokážeme určit, kdo je přítel, a kdo nepřítel.

8  Když kujeme své meče, abychom upevnili síly, býváme obdařeni Božskou silou, abychom porazili naše nepřátele na obou stranách¹.

Kapitola I.

 

Rusové v Babylonu,

Asýrii a Egyptě

 

 

1. Došli za moře a založili Chorsuň a jiná města (VIII. st. př. n.   l.).   Za vnitrokmenové   skytsko-sarmatské války nesou vinu Řekové. Vláda Oriana-Arianty¹ (VI. st. př. n. 1.).

 

1  I tak se objevili za mořem, a začali budovat města: Chorsuň a další, která byla vybudována později. Avšak Roxolaň byla sužována vnitřními nepokoji, ke kterým docházelo na jihu, a mnoho si vytrpěli i Borusové na severu. Protože tehdy jsme nestáli pobratření, a o to, aby se ruské rody sjednotily.

2  A v Roxolani spolu bojovaly tyto dva rody, ač byly dvěma větvemi rodu jediného a říkali si velcí a malí Borusíni, Surenžané. A Surenžané vyzývali Rusy a Bourusy, aby se s nimi bili a bojovali. A byla to nespravedlivá bitva a boj. A dlouho trvající nepřátelství mezi rody rozdíralo Borus na kusy². Neboť Borusové se nechtěli stát Řeky.

3  Pouze Skytové začali žít jako Řekové. Rusové musí být Rusy. Být moudří a velmi silní, a ne se bez ustání bít u světa Přízraků – Navi. A Surenžaň není silné knížectví, jelikož odevzdává Řecku a jiným nepřátelským zemím své reky.

4  I dělilo časy otce Oriany a  Dirovu dobu tisíc pět set !

5  A v těch dobách měli naši praotcové měděné meče. A tak jim Stvořitel pravil:

— Dělejte železné! A berte si koně, kteří k vám sestupují od Bohů!

6  A tak Rozplaň zesílila a upevnila se. A dělo se tak díky v Perunovi, který nás podporoval. Kolikrát jsme tasili   meč  z pochvy a odráželi  nepřátele  od naší země, neboť vůdci Orianových rodů byli silní, jako po pití  sluneční surji.

 

 

2. Rusové v Babylonu pod Nabuchodonosorem³ (doba vlády kaldejské dynastie 627-562 př. n. l.). Tažení Rusů usů do Egypta (rok 605 př. n. l.).

 

l  I dálo se to za starých egyptských časů. V tu dobu i jsme byli nejednotní. A bez Velese jsme byli jako ovce. A On nám říkal, že máme chodit zpříma, a nikdy – nakřivo, avšak my jsme Ho neposlechli.

2  A udělali jsme chybu, že jsme se neměli na pozoru, a proto Peršané podřídili velikou část Rusi Nabuchodonosorově moci.

3  I došlo k tomu kvůli nepřátelům, kteří nás přepadli od světlého moře. A tak jsme se odebrali sklonit hlavy pod nepřátelské biče. A ta vojska přepadla Rus ze tří stran, když jsme vodily krávy k slunce západu. A tam jsme byli poraženi a naši lidé šli pod vládce Nabuchodonosora. A potom jsme šli pod egyptské Slunce. A dlouho jsme v oněch časech odváděli daně.

4 Ale dny plynuly, a Rusové Nabuchodonosorovi utekli! Neboť praotcové se nevydali za ním, nýbrž odešli do našich krajů. A tam jsme složili své písně o Indrovi a Valovi. A stali jsme se věřícími a dleli s Bohy| a cizí Bohy našim otcům nikdo nevnutil.

5   A když jsme museli odvádět daň-mýto, nikdy nám neříkali jinak než pohani⁴, protože jsme trpěli v babylonské porobě.

6  V té době vládl král Nabuchodonosor, který si nás podmanil. A my jsme mu odevzdávali své jinochy do války. A bili nás tenkrát holemi po ohanbí, a po tříslech a tvářích, a my jsme to nemohli snésti. Nemohli jsme tak žít. I říkali jsme si, že toto se nám vůbec nezamlouvá.

7  I stalo se to právě v ten den, kdy došlo k velikému zemětřesení.  A země  se  otáčela  a mnozí  lidé  se vznesli k Svarze. A koně a volové se tenkrát vzpína­li a řvali.

8  I zmocnili jsme   se   svých   stád   a zamířili   spěšně na sever, a tak jsme spasili své duše.

9  A tak jestli při nás budou stát Bozi, nepřijdeme o své syny, dcery, ani ženy, a budeme jim prostě předávat dědictví. A nebudeme smeteni s povrchu zemského, protože nebudeme kráčet v čele Nabuchodonosorova vojska. I daně nám zůstanou.

10  Nejsme žádní psi, nýbrž potomci Slovanů. A my samotní můžeme být vojíny, a nebudeme se šetřit.

11  A hle Magura svolává svou písní do bitvy. A tento pták pochází od Indry, neboť Indra byl a na věky přetrvá jako  ten  Indra, který vždy bojuje  spolu s Perunem.   I bylo   tomu   tak,   i srážel   nepřátele k zemi a vedl Jarovy syny za lepším.

12  Lépe je    nám    zahynouti,    než    odvádět    daně a přinášet oběti jejich bohům!

 

 

3. Pověst obojích s Elamity v Charamu⁵, a o konci Skytské říše v Přední Asii (rok 595 př. n. 1.)

 

1  I tak se vojíni zmocnili oné Káraně⁶, přišedši od ruských mořských břehů. A tam byl vládce, který rovněž přikázal, aby byli Helénové biti⁷ a odehnáni od Rusi. I vyzbrojil vojsko a jezdectvo a zaútočil na ně, a bojoval s nimi. A Heléni plakali v převelikém zármutku a žadonili, aby nám mohli platit poplatky. I vybíraly se od nich daně – ovce, vepři a víno.

2  A tehdy Heléni vidouce, že Rusiči hodně pijí, roz­hodli se, že je přepadnou a přemůžou.

3  I přišel mudrc Chors⁸ a jeho bratr Sloven. A ti řekli Rusičům: „Neopíjejte se těmi dary!“ Avšak Rusiči nedbali jejich rad. A opili se. A Heléni se na  

ně téhož dne vrhli a porazili je. A vidouce svou záhubu, Rusiči odtáhli do stepí.

4 A tam se rozzuřili, a vzchopili se, shromáždivši své vojsko, a vyrazili zpět proti nepřátelům a porazili je, neboť Bohové stáli při nás, a dali sílu našim pa­žím, a my jsme zvítězili.

5  A tak se Rusové bijí s nepřáteli. A tak říkají, že rozmetají nepřátele do všech stran jak ovce, a sami se stanou vládci onoho kraje – neboť je překrásný, a my ho nedáme zpět.

6  A tak jsme se modlili k Velikému⁹ i Malému¹⁰ Triglavu. A ten Triglav nás ochraňoval. A rychle cválal na koni, srážeje nepřátele. A tu jsme spatřili, že Bohové vítězí nad nepřáteli. I spatřili jsme, že ti, které Bozi zabili, jsou mrtvi. A my máme kráčet za nimi  a vidět mnoho mrtvých těl našich nepřátel, na které se vrhlo veliké Perunovo vojsko a porazilo je.

7  A hle, Svarožiči jdou odleva, a byli to oni, kdo přinesl naše vítězství na Svých rukou slovanskému rodu, rodu, který i nadále rozhojňuje slávu otců, a dokáže na bitevním poli porážet své nepřátele.

8  A Želovi se  zželelo  nepřátel,  a Goryňa  hořekuje nad smrtí,  do  níž jsou  sráženi  Božíma rukama. A tady Karna oplakává ty mrtvé, kteří stáli na Boží cestě a zemřeli. A ta pole jsou plna mrtvol a sťatých hlav a údů, odřezaných od těl. A to vše leží na trá­vě a smrad se vznáší nad oním polem. A letí sem krkavci, aby klovali mrtvolám oči a pojídali maso mnoha mužů, kteří tu padli.

 

 

4. Zákon Árje-Arianty. O Kyšekovi.

 

1 A tu řekl Svarog, který je Samotným Stvořitelem, Árjovi-Ariantovi: „Jste stvořeni z pozemského prachu. A bude se o vás říkat, že jste syny Stvořitele, i budete jako synové Stvořitele, a budete jako Mé děti, a Dažbog bude vaším Otcem. A vy Ho musíte poslouchat,  a On vám řekne, co máte mít, a poví o tom, co máte dělat, a jak mluvit, a jak obětovat... Milujte Zákon otce Árje! Je vaším Zeleným Světlem i životem! A milujte své přátele, a nechť se vaše rody chovají navzájem mírumilovně!“

2  A od těch dob panovalo na sedmdesát našich knížat, takových jako byli Mezislav, Boruslav, Komoněbranec a Gorislav. A v těch dobách byli jedni vo­li na na věče, jiné zas věče odvolávalo, když si je lidé víc nepřáli.

3  A knížata za oněch časů vynakládala mnoho sil. A žil tehdy veliký a moudrý Kyšek¹¹. A když zemřel, následovali po něm jiní, a každý vykonal něco dobrého.

4  A my si to uchováme ve své paměti, protože je všechny vždy velebíme na každé tryzně natřikrát. I naši synové ctí jejich památku, a nikdo to nesmí zapomenout, jinak si vyslouží prokletí od Boha i od lidí, a lidé mu budou navěky spílat.

Kapitola II.

 

Války s Řeckem

 

 

1. Založení Korsuně a Suroře (VII. st. př. l.)

 

1  A tak se objevili za mořem a začali budovat města. Chorsuň a potom další, která tam vystavěli¹. A ti Rusové vybudovali na jihu silné město Surož², na jaké by se Řekové nezmohli.

2  Avšak ti je zbořili a chtěli Rusy pobít, a proto jsme proti nim podnikali výpravy a bořili řecké vesnice. Totiž  ti Heléni jsou nepřáteli Rusů a nepřáteli našich Bohů. Vždyť v Řecku neuctívají Bohy, nýbrž lidi vytesané z kamene, kteří se podobají mužům, kdežto naši Bohové jsou obrazy.

 

 

2. Řekové se zmocňují Surože (IV. - V. st. př. n. 1.). Řekové říkají, že nám dali písmo. Pověst o Konstantinovi (šedesátá léta IX. st n. l.).

 

1  Když naši prapředkové vybudovali Surož, začali Řekové navštěvovat naše tržiště jako hosté. A jak k nám tak přicházeli, všechno si prohlíželi a když viděli naši zemi, posílali k nám veliké množství jinochů, a stavěli domy a města kvůli směně a obchodu.

2  A náhle jsme spatřili jejich vojíny smeči v rukou a ve zbroji, a brzy naši zem uchvátili, a to už byla jiná písnička. A najednou jsme mohli vidět, že se Řekové oddávají jen veselí, a Slované na ně pracu­jí. A tak se naše země, jejímiž jsme byli vládci po čtyři staletí, stala řeckou³. A my samotní jsme byli náhle jako psi, a vyháněli nás odtamtud pryč kameny. A ta země se pořečtila. A tehdy nám nezby­lo, než abychom ji dobývali zpět, prolévajíce svou krev, aby se stala znovu naší rodnou a bohatou

zemí.

3  I letěla nebem Perunica,   a nesla   roh   slávy  a my jej vypili do dna. A my musíme našim nepřátelům vyrvat naše pole zpět.

4  I  řekla ta Perunica:

— Jakpak k tomu,  Rusičové, došlo, že jste přišli o svá oraniště? Od tohoto dne o ně musíte bojovat!

5  Na to řekla Surja:

— Jděte, Rusiči, a vykonejte to! Copak si počnete bez svého kraje?

6 I udeřili jsme do městských hradeb, prorazili v nich díru pro sebe i pro své lidi, a tak jsme se ocitli sami u sebe.

7  A rozhodli jsme takto: „Komu je Perunem souzeno, ten se dostane do Irije a bude u Vyšně ve Svarze. Může se stát, že dnes zahyneme, ale pro nás jiná brána do života neexistuje. A lepší je býti mrtvým než živým a otročiti na jiné. A otrok nikdy nežije lépe než tyran, dokonce ani tehdy, když ten se k němu chová vlídně. Museli jsme poslechnout svá knížata a bojovat za svou zem, jak nám nakázala.“

8  A tu k nám přišel Indra, abychom si uchovali svou sílu v boji a stali se tvrdými, aby naši hrdinové odolali, neboť naše síla je božská, a toho bohdá nebude, abychom byli poraženi na bitevním poli.

9  Přinesli jsme svým Bohům na Rusi oběti, a věštili podle ptačího letu, i viděli jsme, že nepřátelé musí být sraženi k zemi do krve a prachu.

10  A pakliže se odvážíme prorazit prstenec hradeb,  tak se za nimi objeví Řekové, kteří nemají žádnou sílu, neboť se stali zženštilými – a meče mají tenké, štíty lehké, a hned se unaví, a jelikož jsou slabí, odhazují je na zem. A Vasilijci jim nestihnou přispěchat na pomoc, a proto se budou muset sami vzchopit ku vlastní obraně.

11  A ta Surož    byla    naše – a opět    bude    naší, a nemusíme je vůbec poslouchat.

12  Oni říkali, že u nás zavedli své písmo, abychom ho přijali a vzdali se vlastního. Ale vzpomeňte si na onoho  Konstantina⁴,   který   chtěl   učit  naše   děti a musel se schovávat v našich domech,  abychom nevěděli, že se učí naše písmena, ani to, jak obětuje našim Bohům.

13  I řekl jsem vám, že zvítězíte nad Řeky. A bude opět tak, jak bývalo dříve, neboť jsem zřetelně viděl Kije – našeho otce,   a on   mi   řekl,   že   je   zničíme, a pokoříme Chorsuň, která je pro nás hanebnou potupou,   a staneme   se   velikou   mocností   v čele s vlastními knížaty, velikými městy, a nekonečným množstvím železa, a budeme mít bezpočet potomstva, a  počet Řeků se zmenší, a budou se podivovat minulosti a pokyvovati hlavami.

14  Vykonejte to, neboť nás čekají přemnohé bouře, i dunění hromu, a dvě knížectví se spojí a povstane jiné, nové. A tak s konečnou platností zvítězíme, a díky Bohům tu setrváme po mnoho věků. A není nic, co by nás dokázalo ponížit. Musíte jeden druhého bránit, jako lvi! A držte se svého knížete.  A Perun bude s vámi a dopřeje vám vítězství.

15  Sláva našim Bohům na věky věků! A zemi této – Rusi, kterou jsme zdědili po otcích, zemi naší –  hodně štěstí! A tak tomu bude provždy, neboť tato slova vyřkli Bohové.

 

 

3. V Suroži byli Bohové svrženi do prachu

 

1  A to je pro nás veliká urážka, že v surožských svatyních, dobytých nepřáteli, byli naši Bohové sraže­ni do prachu a musejí se tak válet, protože Rusiči nemají dostatek sil, aby nepřátele přemohli v boji.

2  A naše oděvy byly rozedrány jako šaty poutníka, který se trmácel v noci po lesích a potrhal si svůj šat  na kusy. Rusiči měly rovněž cáry na ruském těle. A my jsme nešetřili svého šatu, jen jsme usilovali o velebení Bohů, kteří nepřijímají naše oběti, protože jsou popuzeni naší leností.

3  A přece nám pták Matka Sva předpověděl slávu a úpěnlivě nás prosil, abychom opatrovali slávu otců. Avšak neměli jsme kuráž vyrazit proti vojsku a dobýt zpět svou zem našimi meči, zbavivši ji jejich nepřátel.

 

 

4. Řecko přišlo na onu zemi a pranic si z Rusi nedělalo

 

1 Novojarové byli potomky Starého Árje a byli to stej­ní Rusiči jako my. A ti se vydali na jih a po deset věků bojovali ve stepích.

2  A jsou to také Rusové, kteří si volí svá knížata. Tak se to dělalo v každém rodu, a každý rod jmenoval za svůj kmen jedno kníže, a tato knížata pak volila hlavního knížete. A ten stál v bitvách v čele vojsk. A takto jsme si žili v oné zemi do té doby, dokud k nám nepřišli nepřátelé a neporazili nás.

3  Bylo to Řecko, které přepadlo onu zem, a usadilo se v ní a pranic si z Rusi nedělalo. A tu Rusové tasili meče, a přepadli Řeky, a odehnali je od svých  mořských břehů.  A tehdy Řekové přitáhli s vojsky chráněnými železnou zbrojí. Atak došlo k veliké bitvě, a vrány tam krákaly při pohledu na člověčinu rozsetou po poli. A vrány jedly ty ostatky, a skřehotaly nad krmí, a nad tím polem se neslo mocné skřehotání. Jedly však jen ostatky řecké, ty ruské nechávajíce na pokoji. Těm na tom poli nic nehrozilo, neboť Bohové si nepřáli zhoubu Rusů.

4  I utkalo se tam o tu zem Slunce s Měsícem⁵. I nebesa bojovala za bitevní pole, aby ta země nepadla do helénských rukou a zůstala ruskou.

5 A matka tam oplakává svá dítka, která prolila krev na bitevním poli, a to pole se stalo ruským. Novojarové tam přebývají do dnešního dne, a ona země ji naše díky krvi prolité meči.

6  A tam promluvili Helénové k našemu nejvyššímu knížeti, i pověděli mu, že netouží útočit na zemi Něprů, ani brát alanské otroky do zajetí, přejí si pouze ovládat mořské břehy.

7  Také toto nám bylo ve své době předpovězeno, jelikož naši otcové, ačkoli položili životy na bitevním poli, zpět již naši zem od našich nepřátel nedobyli. Máme-li věřit věštbě, je zřejmé, že ani dnes se jí nikdo nezmocní.

8  A tak byla Surož helenizována, a nebude ruskou, dokud nenastane Věk Sva. A tak tam vstoupili řečtí bohové.

9  A my se tam nebudeme oddávat žalu, a ty cizáky

porazíme.  I vyvede nás Syn Světla Indra z Tmy! I dostane se nám od Nejvyššího pomoci jako za starých časů. A to je naše štěstí, a dostali jsme od Něho urputnost a pevnost,  abychom  nepřátelům ukázali, v čem tkví pravda⁶.

 

 

Kapitola III.

 

Karpatský odchod

 

 

1. Tři karpatské odchody. Ščekův rod přišel ke Karpatům vVI. st. př. n. 1. a po 500 letech (v I. st. př. l.) došel k Dněpru, kde potom žil po dobu 500 let a v r. 430 n. 1. se znovu vrátil do Karpat.

 

1  Podrobněji  bychom  o našem  původu   řekli   toto. Tisíc pět set let před Direm došli naši praotcové ke Karpatským horám¹, a tam se usadili a poklidně si žili, protože   včele   rodů   stáli   otcové   předků, a stařešinou rodu byl Sčeko z rodu Árjů.

2  A Parkun  nám  byl   nakloněn,  a my jsme  se   tam usídlili a žili tam pět set let, a potom jsme se vydali k Slunce východu, až jsme došli k řece Něpře. Ta řeka se ubírá k moři, a my jsme se usadili při jejím severním toku a říkali jsme si Něpři a Pripjatiči, jak kdy. A tam jsme se usadili a pět set let nám vládlo věče, a chránili nás Bohové před mnohými, kterým se říká pohani.

 

3. Vzpomínka na Karpatský odchod. Dále Bodrič vedl Rusy do Goluně (I. st. př. n. 1.)

 

1  Rozhlédněte se kolem sebe, abyste spatřili toho Ptáka na vašem čele! A ten pták vás povede do vítězných bitev, v nichž zdoláte nepřátele. A tak stojí len pták Sva při vás a proto zvítězíte!

2  A on se tam před námi ukazoval v celé své kráse, a vábil nás k Sobě svým světlem. A tak to chodilo v oněch  dobách,   kdy   to   Rusiči   táhli   s Venedy i a chtěli donést své bohy až k moři.

3  A tam jsme se usadili. A byla tam města a chrámy – modlitební místa, a bylo tam mnoho staveb, a my jsme byli bohatí. A ony modlitebny byly vyzdobeny zlatem a stříbrem, a my jsme zde uctívali mnoho dřevěných bohů a nepodléhali pokušení.

4  A bylo to známo i cizím lidem, kteří to viděli, a které to dráždilo a bylo proti mysli, a proto naši předkové neměli klidu. Přicházeli sem lidé různých řemesel a obchodovali na tržištích, a tam ulpívalo bohatství, a tam se odváděly daně vojínům.

5  I říká se, že ta zem nám přestala být milá mimo jiné kvůli válkám a těžkému živobytí. A tehdy jsme odešli od Karpatských hor ke Kyjevu. Ale i tam jsme žili v zášti se zlými pohany. Tam jsme zpívali, že jsme Rusi, a opěvovali někdejší slavné dny. A dochovaly se nám ty písně o nádherném žití ve stepích a o slávě předků převzaté od našich otců.

6  A tu odvedl vojvoda  Bodrič²  Rusiče  do  Goluně a po smrti obdržel hodnost v chrabrém Perunově vojsku. Na to nikdy nezapomeneme, neboť jsme syny našich otců a chováme památku na ně v lásce. A hovořili jsme o nich, jelikož nás posilovali, a ta síla v nás pochází od nich. I sklízeli jsme obilí, vázali snopy a říkali,  že  pocházíme  od  těch,  kteří o nás pečují.

7  Neměli jsme tehdy své svatostánky a modlili jsme se před studnami a prameny, kde tekla živá voda. A tam přebývá kouzlo a draví vlci se tam neukáží.

 

 

3. Rozplaň se zrodila poblíž Goluni. Válka Vendů s Berigem na Slunce západu (I. - II. stol. př. n. 1.), kvůli které Slovani odešli z Karpat.

 

1  Za starých časů bylo rozhodnuto, abychom se spojili s jinými a vytvořili velikou říši. Naše Roxolaň se zrodila poblíž Goluně, kde vyrostlo na tři sta našich měst  a vesnic  –   dubových   domů   s ohništi. A tam je také náš Perun, i naše země.

2  A hle Pták Matka Sva zvěstuje svou písní Onen Den. A my jsme čekali, kdy ten Čas nastane, kdy se roztočí Svarogova Kola³. Podle písně Matky Svá ta doba nastane. I vyprávěla nám Matka Svá o tom, co bude.

3  A říkala:

— Braňte dobře naši zem!

4  A tak Venedy, kteří odešli k Západu Slunce, a tam ořou před nepřáteli zem, a jejich víra není pevná, porazil vojín Bor⁴. Ten osobě říkal, že je silný, a jeho lidé těm slovům věří. Ale my nejsme pošetilí hlupáci a neuvěříme tomu, dokud se nepřesvědčíme u na vlastní oči.

5  Venedi! Vraťte  se  do  našich  zemí  v starobylých stepích! A pohleďte na zoraná pole, která byla před našim příchodem z Pětiříčí a Sedmiříčí chudá, a která vám odňali násilím Dasuňové⁵!

6  A když se k nám žene Oheň  Semargl, obraceje Goluň ve spáleniště,  Pták Sva promlouvá takto: „Bohové, polévejte a deštěm dštěte! Neboť ta země je chudá  a zpustošená,  a zdupaná  kopyty  koní. A tak pohané loupí vaše syny, když se tudy ženou na svých koních.“

7  Ó, Bohové moji! To Bohové posílají sem do stepí ty Dasuně, protože jsme přestali uctívat Bohy. A my je musíme poslouchat. Avšak neposlouchat tak,  jako za časů Antů. Ti Antové mnohé sráželi mečem, a nyní jsou sami pochováni a leží v rakvích na pohřebištích, která jsou nám cizí, a která se staví jinačím způsobem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola IV.

 

Roxolaň, Ostrogótské království a bosporská říše

 

 

1. Boj se světem přízraků – s Naví a s bosporskou říší¹ (I. st. př. n. 1.). Vzpomínka na neštěstí z roku 63 př. n. l.

 

1  I bylo spatřeno ve světě přízraků toto: z prazvláštního draka tam vystoupil ohnivý mrak. A ten zaha­lil zemi, a z ní tekla krev. A Drak ji lízal.

2  V tom přišel   Silný   Muž,   a rozsekl   Draka   vedví a zd draka se najednou stali dva Draci. I ťal ještě jednou – a objevili se tu Draci čtyři. A ten Muž zaúpěl k Bohům, aby mu přišli na pomoc.

3  A oni sestoupili  na koních  s nebe  a toho  Draka

zabilii, protože jeho síla nebyla lidská, nebyla ani Božská, nýbrž černá.

4  A ten Drak –  to jsou nepřátele přicházející z jihu. Jsou to bosporští bojovníci, kteří zapomněli, jak je naši dědové poráželi v bitvách.  Chtějí,  aby naše země připadla Řekům, ale my ji nedáme, protože je naše, a my se jí nevzdáme. A ten dračí výtvor je naše zkáza,

5  Musíme se bít a položit životy za naši zem. Ta se rozprostírá od nás až k Polanům a Dregovičům, a Rusům a sahá až k moři a horám, ke stepím půldenním. A to je Rus. A pouze od Rusi se nám distávalo pomoci, protože jsme Dažbogovi vnuci.

6  I vzývali jsme Patara Dyje, jenž dští oheň². A ten poskytuje Matka Sva, to Ona přináší našim praotcům slávu na Svých křídlech. A my Ji opěvujeme v našich písních u večerních ohňů, kde vyprávíme starobylými slovy o naší slávě, o našem svatém Sedmiříčí, kde jsme měli svá města, a kde bojovali naši otcové.

7  A tu zem jsme opustili, jdouce k jiné zemi, kde se teď musíme udržet. A za starých časů jsme vybojovali svou Goluň. A v té zemi jsme vystavěli města i a vesnice a ohniště.

8  Omyjme svá těla, i své duše, aby Roxolaň, kde se lidé přeudatně bijí a nahánějí příšerný strach nepřátelům, byla čistá.

9  Neboť naše ovce chodí až ke Kisekovým³ zemím. A tam je země Odinova⁴, jenž k nim přešel od nás. A tam se přinášejí oběti na jiný způsob. A tam jsme byli za starých dob, a tam jsme bojovali. A uzřeli jsme tam ruku, která nám hrozila, a viděli Krutého Odina, který bažil po krvi. A my ji prolijeme na svou Ruskou Zem.

10 V ruských městech na nás úpěnlivě volají kameny, a my jsme se rozhodli jít a bít se na smrt za Ruskou Zemi…

11 Uctěte památku mého syna, který pro ni zemřel...

 

 

2. Boj Rusů s Řeky a Dasuni: Dáky a Góty (I. - III. st. př. n. 1.)

 

1  Skytové a Surenžané, naši předci, pásli deset věků skot a vlastnili oranice. A Řekové nám naši úrodu uloupili a tak si žijí blahobytně oni.

2  V Suroži nad námi bude světlo. I my kráčíme tam, kde vidíme hořící zem. U Mořské zátoky obracíme každičký den své zraky k Bohům, kteří jsou tím Světlem. A Jemu dáváme jména Perun, Dažbog, Chors, Jar, i jiná jména. A tak pějeme slávu Bohům i žijeme z milosti Boží dotud, pokud máme život.

3 V Suroze byli naši nepřátelé, kteří se plazili v podobě hadů a vyhrožovali nám bolestmi, smrtí, a ztrátou života. A všem se jim zjevil Silný Bůh, a srážel je mečem - bleskem, až vypustili ducha.

4  I svítí na nás a k nám Surja, a všichni nejdříve spatřili, jak slávu Surji zastírá Did Odin. A ten Odin je zlý. A od něj pošlo zlé Ďasovo plémě. A to zlé plémě přepadlo naše předky. A když podnikli ten přepad, mnozí odešli a zemřeli.

5  I doputovali Tiverci až k modrému moři a k Suroze, a řekli vám:

— Jak si sami pamatujeme, za starých dob se Antové spojili, aby se ubránili pohanům. A bylo také prolito mnoho krve a na ní stojí Rus, jelikož jsme prolili svou krev, a tak už to zůstane do konce veků. Z naší země vzešly slovanské kmeny a rody. A my jsme uctívali Bohy, a nikdy jsme Je o nic neprosili, jen opěvovali Jejich sílu. A také jsme uctíva­li našeho prapředka Svaroga, který byl, jest a bude již navěky naším vůdcem.

 

 

3. Války s Kelty a Řeky (I. -III. st. n. l.)

 

1  My samotní jsme potomky slovanského rodu, který přišel k Ilyrům, aby se spojili v Rus až do příchodu Gótů⁵.

2  A tak tomu bylo po tisíc let⁶. I zaútočili na nás Keltové se svým železem, a porazili nás⁷. I obrátili jsme se ke Slunce západu, a začali třímat pluh a meč pevnou rukou. I naháněli jsme strach, i viděli jsme hřbety nepřátel, kteří se vzdalovali od našich zemí.

3  Avšak Ilyrové, vidouce to, nebili se až do svého konce⁸, aby dočista nezahynuli. Proto Ilyrové nechtěli brát železo do svých rukou a bít se s nepřáteli, jelikož by pak jejich národ nutně zmizel, a jiní by se stali jeho pokračovateli.

4  Tu zahřměl v Modré Svarze hrom – to my jsme vylétli proti nepřátelům, jak rychlé vlaštovky. A neřinčeli jsme peřím, ale novými meči. A Rusové by měli jiný cíl, kdyby Skytská Step byla na naší straně⁹. Avšak nyní každý, kdo se potuloval po té stepi, se na nás rozzlobil. Avšak naše krávy se tam přece musejí popásat, a musejí tam žít naši příbuzní. A tak včera to byli Keltové, a dnes Varjagové a Řekové, kterým se říká Heléni. A oni si myslí, že jejich vojáci budou od nás vybírat daně.

5  Bij se, Ruská Země! Braň sama sebe! Aby tomu nebylo jinak, neboť nelze dopustit takové neštěstí. Nepřátelům se nesmí dovolit, aby ti nasadili chomout, aby řídili vůz a ty abys táhla káru v tu stra­nu, kam chtějí cizí vládci, my si to však nepřejeme.

6  A k tomu, kdo se nenechal poučit těmito slovy, přijde samotná veliká Žala s Karnou. I udeří nebeský hrom. Aby takového srazil k zemi a on se již více nezvedl.

7  Našimi vládci jsou jenom Chors a Perun, Jar, Kupala, Lada, Dažbog. A kdykoli přicházel Kupala s věncem uvitým z větví zelených, květů a plodů, spočívajícím na Jeho hlavě, ihned jsme museli uhánět   na koních  daleko  podél  řeky Něpry k Rusi. I nemysleli jsme na svou smrt, a žili jsme svůj život na překrásných polích.

8  Bije křídly Matka Sva - Sláva a říká, abychom šli

do bitvy. A musíme jít do cizích zemí. A na hostinu

avšak nikoli proto, abychom tam jedli chléb hutným sádlem, ale abychom spali na vlhké zemi a jedli zelenou trávu, dokud nebude Rus svobodná a silná.

 

 

4. Našim prarodičům pomáhali Keltové Ilyrové (I.  st. n. 1.), když táhli na Řeky a Dasuně

 

1  Osiřela naše města, a nejstarší muži našeho rodu již nevolí nové stařešiny, aby se ujímali vlády. A nestojí za to ani o tom mluvit. A plýtvat silami na nečekané starosti. A trápit se a prolévat kvůli tomu slzy.                                                                

2  I bila křídly Matka Sva - Sláva. Tím nám věštila těžké časy –  sucho a dobytčí mor. A my jsme tomu věřili, protože to vyřkli praotcové, kterým pomáha­li  Keltové¹⁰. A tak jsme přicházeli za Kelty a oni nám po sto let poskytovali pomoc. Stejně jako Ilyrové,  neboť Ilyrové jsou  s námi spřízněni.  A tak Rod    Rožanič    nás    choval    v otcovském    srdci a chránil před nepřáteli, které jsme nyní porazili.

3  A tak jsme prosili Bohy –  naše ochránce. I stane se tak, neboť Jasuň stojí při nás.

 

 

5. Markomanská válka (rok 160 n. l.). Války s pohany a kostobokými, odchod k Lechům (rok 50- 250 n. l.).

 

1 A tak pohané odešli na půldenní stranu a zanechali nás samotné. A my jsme se vydali tam, kam se vydává skot a naši býci. I spatřili jsme, kterak k nám letí veliké hejno ptáků. I létaly nad jídlem kavky a vrány, a bylo ve stepích hodně potravy, jelikož nás přepadlo plémě kostobokých¹¹.

2  I otevřely se mnohá rány a byla prolita krev. Ti náhle stínali svým nepřátelům hlavy, a ty pak jedly vrány.

3  A tak se Stribové prohánějí po stepích, a bouře duní a neutichá až do půlnoci. Ta veliká bitva nebyla bezpečná. Pohani a kostobocí se sveřepě bili a prchali velice rozlíceni, aby kradli naše býky. A tak ten zápas trval dvě stě let. A naši předkové se vydali k Lechům a tam se usadili sto let před Hermanarikovými Góty.

 

 

6. Válka s císařem Traianem (rok 97-105 n.l.)

 

1  Připomeňme si, jak byli našimi předky poraženi římští orlové poblíž ústí Dunaje, kidy Traianus¹² přepadl Doudleby. A tehdy zaútočili naši otcové na legie a rozbili je. I stalo se to tři sta let před naším Busem, a to musíme uchovávat v paměti.

2  A nesmíme se podrobit Rurikovi, jako jsme se dříve nechali podrobit jinými. Měli jsme vlastního knížete a odváděli jsme mu poplatky, a tak již budeme činit provždy. Ani Římané, ani Heléni nám vládnout nebudou! I tak tomu bude navěky.

3  To Doudlebové o nás říkají, že jsme jejich bratři. A to je ryzí pravda, jelikož jsou stejného původu, jako my samotní. A my si dobře pamatujeme, jak Traianus utrpěl porážku od našich předků, a legionáři byli zajati, aby odpracovávali daně na našich polích.

4  I pracovali na nás Římané deset let, a potom jsme je propustili

5  A ti Římané říkají, že jsme barbaři! A na druhé straně opět Řekové říkají, že jsme barbaři! Tak tu máme dva dravce, kteří si brousí zuby na naše země. Avšak tato zem je ta, kterou jsme dobyli mečem, a tato zem je zkropena naší krví.

6  Tento Traianus byl pět set let před Góty¹³. A tak jsme si až do dnešního dne říkali, že náš boj nepřestane, do konce našeho života. A my se postavíme za naše životy s mečem v ruce. A to nám říká korouhev, a ta korouhev pochází od našich otců¹⁴.

 

 

7. Římané přijeli s vozy v železné zbroji. Války s Řeky a Římany (I.-IX. st. n. l.)

 

1  A tu Římané při pohledu na nás pojali nedobré úmysly. I přijeli se svými vozy  v železné zbroji a přepadli nás. A proto jsme se jim dlouho bránili a zaháněli je od naší země. A Římané poznali, jak si ceníme vlastních životů, a proto nás nechali na pokoji.

2  A v té době si od nás usmyslili vybírat daně v Chorsuni Řekové. A dlouho jsme se vzpírali našemu otroctví, a ten ukrutný boj a nesvár trval po třicet let, a potom nás nechali na pokoji.

3  A Řekové tehdy navštívili naše tržiště a řekli nám: „Vyměňte své krávy za masti a stříbro, které potřebují ženy a děti“.

4  Tak jsme měnili pluhy za jejich potravu. Potom u nás Řekové začali hledat slabinu a pokoušeli se od nás vybírat poplatky. Ale my jsme se jim nepoddali a nevzdali jsme se své země, stejně jako jsme svou zemi neodevzdali Traianovým Římanům. Jen aby síly Dažbogových vnuků, kteří byli znepokojeni ozbrojenými nepřáteli, nedošly úhony od Obidy.

5  Stejně jako naši otcové, tak ani my dnes nezasluhujeme hany, neb jsme se bili meči na břehu Modrého moře s Góty, a tam jsme nad nimi zvítězili¹⁵.

6  Zní pochvalná píseň z Matčiných úst. Matka je překrásný pták, který přinesl našim prapředkům do domů oheň, a také přijímal beránka.

7  Nad Góty, naším trápením, jsme zvítězili silou. A musíme do nepřátel rubat a zostouzet je jak nečisté psy.

8  Pohleď, můj lide, jak jsme ušetřili jiné národy. A nechybili jsme, když jsme se poté, co utržili rány, nespěchali přestrojiti. Sami jsme vyháněli nepřátele a tak se vystříhali neštěstím a náš život se změnil, protože jsme sami bojovali za sto měst a neopouštěli je. I postihla nás přetěžká porážka. Ale i když jsme museli tisíc pět set let překonávat mnohé bitvy a sváry, přeci jsme zůstali naživu díky sveřeposti a obětavosti jinochů a vojevůdců.

9  I vznesli jsme prosby k Jasuni, a Indra kričel za námi, stejně jako kráčel za našimi otci na Římany v Traianově zemi. A nic by se nestalo, kdyby na tu zem vedli naše bojovníky Varjagové, neboť jsme je mohli vésti i my samotní.

10  O tisíc let jsme odráželi Římany a Góty. A na ant­skou Suru, která byla s námi, nikdy nezapomene­me...

 

 

8. Matka Sva pěje slávu bojovníkům, kteří padli Rímanů nedaleko Dunaje vedle Traianova valu¹⁰

 

1  I věděli jsme, že se ruský národ musí shromažďovat v desatera, a desatera ve sta, aby přepadl nepřátele setnul jim hlavy. A pak ti zlí padnou k zemi, dravá zvěř, po tom, co je požere, zdechne.

2  Tekou po Rusi veliké řeky, a zurčí mnoho vod,  a zpívají o tom, co se událo velmi dávno. O těch bojarech, kteří se nebáli jít ke Gótským polím, a po mnoho let bojovali za ruskou svobodu, o těch,  kteří nešetřili ničeho, dokonce ani svého života, tak o těch hovoří Beregiňa.

3  I bije křídly Matka Sva - Sláva, a zpívá těm po­tomkům, kteří nepodlehli ani Řekům, ani Varjagům, a zpívá ten Pták bojovníkům borusínským, kteří padli rukou Římanů podél Dunaje vedle Traianova valu.

4  A ti položili své životy na přímé cestě k tryzně. A Stribogovi vnuci se nad nimi veselí, a na podzim je oplakávají, a za studených zim nad nimi naříkají na obětních schodech. A dívenky - holubičky říkají, že padli důstojně a nepřenechali svou zemi nepřátelům, nýbrž svým synům. A tak my jsme jejich potomci, a nenecháme se připravit o svou zemi, nedáme ji ani Varjagům, ani Řekům.

5  A tu k nám přišla Rudá Zora, jak dobrá žena, a dala nám mléko, aby se zdvojnásobila naše tvrdost a síla. Neboť Zora zvěstuje východ Slunce. A také jsme slyšeli, jak jede tryskem posel na koni k slunce západu, aby poslal Zlatý Člun k noci, aby byl Zlatý Člun tažen krotkými Voli po modré stepi.

6  A tam se Slunce uloží na noc k spánku. A když se již den chýlí k večeru, objevuje se druhý jezdec ten praví Slunci, že Vůz i Voli jsou připraveni očekávají Je na Mléčné dráze, a že se Zora rozlila po stepi, a zavolala Matka, aby si Sva pospíšila ...

 

 

9. Přišla Rudá Zora. Řekové říkají zlé věci, avšak my dobyli Slávu.

 

1  A tu přišla Rudá Zora, navlékajíc na svůj háv drah­okamy. A my jsme ji srdečně vítali – jako Rusiči, a nikoli jako Řekové, kteří neznají naše Bohy a při své nevědomosti říkají zlé věci.

2  Ale my jsme si vydobyli Slávu – a tu slávu jsme osvědčili na nepřátelském železe, když jsme na nepřátele útočili meči, které ještě stále zůstávaly měděné. A všude se roznesla ta sláva. A Alani, jedoucí tryskem na koních, se zastavili, a potom všude Rusech vykládali: „Oni by nezačali zabíjet, kdyby to to nebylo nutné, neboť ti Rusové jsou stepními bojovníky. Avšak Řekové bojují kvůli své žádostivosti. A nedávají chléb tak jako Řekové, kteří be­u, avšak sami se na dávající ve skrytu duše zlobí“. A tu slávu hlásají orli do všech stran, neboť Rusiči jsou svobodní a silní ve stepích.