VELESOVA KNIHA - SVATÉ PÍSMO SLOVANŮ

1. Oslavování Peruna

 

1  Pomoz nám, Bože! Ty, jenž nám dáváš pít Surju!  Ty, jenž se v podobě smrtky blížíš k nepřátelům a blýskáš svým mečem. Ty, jenž oslňuješ svým světlem. A my se obracíme k Nádhernému, který září do očí světlem! A jestliže na nás zaútočí cizozemci, aby nás Jasuně zničili, pak se Perune obrátíme k tobě, abys nás před tím uchránil.

2  Ty přicházíš ze Svargy, kdy se ti zachce. A přiměješ ty, co se zapomněli, aby se vzpamatovali a hřmíš jako hrom. A tvá sílá nutí pole, aby rodila. A Ty hřmíš jako hrom a vyléváš deště z oblaků, která plynou podle tvé vůle.

3  Ze svatyní-chrámů se vznášejí slova, jimiž tě vele­bíme. Říkáme tak, že s Tebou je naše blaho. A Tys kurýr našeho blaha. Ty nás posiluješ, i jako své ov­ce utěšuješ.

4  Zůstávej s námi po všechny časy! A my ti zachová­me věrnost a budeme Tě velebit až do konce! Ne­boť tys náš Otec i vůdce, a tak tomu bude na věky. My ti obětujeme plody a krmi. A tak Tě opěvujeme a velebíme!

 

 

2. Oslavování Dažboga

 

1  Velebíme Dažboga. Budiž On naším ochráncem a zastáncem před Koledou a u Koledy! A (ochráncem) polních plodů. On dává našemu dobytku trávu po všechny dny. A krávy se množí, a v sýpkách přibývá zrna. A nedovolí medu, aby ztuhl. Je Bohem Světla. Oslavujte Svarožiče, zříkajícího se zimy a směřujícího k létu. A jemu pějeme slávu na polích, jelikož On je naším Otcem.

 

 

3. Oslavování Semargla

 

1  Velebíme Ogněboga Semargla, hryzoucího strom. Sláva Mu – Bohu ohnivých kadeří, s tváří, která zrána, za dne i zvečera zrůžoví. A my M u za to, co vykonává, dáváme jídlo a pití. A Jeho jediného přechováváme v popeli. A On vychází a svítí nad naší zemí od chvíle, kdy se Slunce uloží ke spánku, a do té doby, než se Slunce znovu narodí, dokud je býky vedeno přes Chorsovy luhy.

2  A z Dažbogovy vůle se rodí i naše mláďata. A my Ho velebíme.

 

 

4. Modlitba k Velesovi-Semarglovi. Oslavování Surji

 

1 Modlíme se k Velesovi, Otci našemu, aby povznesl do nebe Surjiny koně, aby Surja nad námi vyšla a otáčela věčnými zlatými koly. Neboť ona je naším Sluncem, osvětlujícím naše domy, a před ní jsou ohniště v našich domech bledá.

3  A tomuto Bohu Ognikovi Semarglovi říkáme:

— Ukaž se a zůstaň stát na nebesích a sviť až do  modrého rozbřesku!

Nazýváme Ho jménem Ogněbože a jdeme za svou prací. A tak to chodí každičký den. Když se po

4  modlíme a nasytíme tělo jídlem, jdeme na naše pole pilně pracovat, jak Bohové velí každému muži, kterému je předurčeno dobývat svůj chléb prací.

5  Dažbogovi vnuci – oblíbenci Boha, třímajíce v ruce Boží pluh, pějeme slávu Surje. A nezapomínáme na to až do večera. A pětkrát denně velebíme Bohy. A pijeme surici na znamení milosrdenství a souná­ležitosti s Bohy, kteří se ve Svarze také připíjí na naše štěstí.

6  Jakmile zazní naše oslava Surji, vyskočí zlatý Sur­jin kůň na nebesa. A když se vracíme po práci do­mů, zapálíme tam oheň a jdeme večeřet. Říkáme si, že je nám dána Boží láska, a potom se odebíráme ke spánku, neboť den uplynul a nastala tma.

6  Tak jsme dávali jednu desetinu našim předkům a jednu setinu – vrchnosti. A tak setrváváme v slá­vě, neboť oslavujeme naše Bohy a modlíme se těly, omytými čistou vodou .

 

 

5. Jak oslavovati Peruna, praotce, Chorse, Dažboga. O omývání.

 

1  Když svítí Surja, pějeme chválu Bohům a také Ogniči Perunovi, kterého nazýváme hubitelem stínajícím nepřátele.

2  I pějeme nezměrnou slávu našim otcům a dědům, kteří jsou nyní ve Svarze. Třikráte to vyslovíme a odvedeme svá stáda na travnaté pastviny. A bude- li zapotřebí odvést dobytek do jiných stepí, půjde­me, a budeme znovu pět chválu našim Bohům. Pějeme slávu před polednem. A pronášíme velikou slávu Chorsovi zlatorounému, který otáčí kolem Surjou. Pějeme ji až do večera. A večer, jsou-li po­staveny hranice –  zapalujeme ohně, a pějeme večerní slávu našemu Dažbogovi, kterého nazýváme svým Prapředkem, a jdeme se umýt, abychom byli čistí. A když se omyjeme, uložíme se ke spánku ­a.tam nás uvítá nebeský Veles .

 

 

6. O uctívání Velese, Peruna a Božských doubrav

 

1  A ten, kdo bude sluhou Božím a oporou lidí, a projde netknut zlem, ten uzří přečistou a milosrdnou Svargu, a když vejde do světa přízraků, pak spatří Divu Přenádhernou a Moudrého Velese.

2  A kdo uzřevši to všech­no, nezačne velebit Bohy, budiž třikrát proklet!

3  Sláva Perunovi, Bohu našemu! On nás ochra­ňuje, dává nám zdraví a vezdejší radosti. A pro Něho zapalu­jeme v Novgorodě věčný oheň, při věštění na hoře i u lesů. A chráníme Božské doubravy, neboť duby se nesmějí kácet –  naši Bohové v těch dubech přebývají. A Ti Boho­vé nám dávají, oč je prosíme. A my Bohům pějeme chválu.

 

 

7. O Dažbogovi

 

1  Dažbog pluje ve svém člunu modrou Svargou, a ten člun září. A my vidíme, že Ogněbog rozžhavil zlato...

2 Je to duch veškerého života a útočiště pozemských tvorů. A to může spatřit každý poctivý muž, avšak zlému Bůh zraku nedopřává. A ten bude jako slepý a nebude s námi šťasten. A tak každý, kdo jde za zlem, setrvá se zlem až do konce.

 

 

8. Chraňové přijali Pitara Dyje, dalšího Perunce. My jsme Svarogovy děti.

 

1 A tu Chraňové přijali Pitara Dyje, který se postavil zvlášť proti Matce.

2  I stalo se, že zteplal pramen a lijavce způsobily, že se vzedmula řeka. A to nám seslal Dažbog, který k nám přišel a přinesl to teplo. A my jsme si žili svůj život a vili žeň na jeho počest. A tak naproti jeho zemi je naše zem, a my jsme ji opatrovali stejně jako naši otcové. A tak byly Svarga a Země sez­dány.

3  I slavili jsme svatby, když jsme očekávali, že tak učiní i Svarog. A proti němu je Jeho Žena. A tuto slavnost jsme museli konat pro Muže se Ženou. Je­likož my samotní jsme Jeho děti. A takto jsme hovořili, abychom byli zdrávi a měli hodně dětí.

4  A tak Mu za to pějeme chválu. A hledíme do vody, abychom byli plodní. A to Pitar dává svým mu­žům. A slibuje nám, že budeme mít mnoho plodů, a zeleniny, a zrna. A my jsme se z toho radovali, a mnohé jsme od Něj dostávali. A tak tomu bude až do Posledního Dne.

5  A tak se k tobě tví věrní obracejí v modlitbách se svými radostmi i starostmi. „Ať máme všechno, čeho je k životu zapotřebí!“ – tak se k tobě obracejí ti, kteří se drží Tvé moci, Vergune, neboť ty dáváš chléb, kterého máme nedostatek. A tak Jej snažně prosíme, a dáváme Mu dary, protože On je jiný Perunec. A On útočí na nepřátele a ti prchají, a rovněž stíná jejich hlavy, a hřmí z nebes, a sráží je do mořských hlubin.

6  A tu se rychle šíří z cizího kraje sucho. A to se děje v tuto hodinu, a Pitar to sucho odvádí, přináší temné mraky. Vrací se nazpět, vrhá se střemhlav dolů a vítězí nad suchem.

7  A o to my prosíme ve svých modlitbách Bohy. A proto Zelja a Goruňa sedí mezi Bohy před Svarogem. A Ten se probírá rukama ve svém plnovou­su. A přikazuje dešti, aby se spustil na zoraná pole. A vyprahlá země pije do sytosti, a zrna se nalévají, a tvrdnou, a uzrávají na Slunci!

 

 

9. Ohnivé přinášení obětí. Bůh je jediný i mnohočetný

 

1  A tak Surja napájí nivy a dává sílu klasům v zeleném kraji. A strnisko ožívá, a všechno se zelená, a stébla rostou, a my je sklízíme, a plníme jimi naše sýpky. A tak jsme získali ty snopy.

2  A říkali jsme si, že i kdyby Verguněc padl na naše nivy podruhé, obilí i jiné traviny budou stejně růst. I nyní budeme jíst svůj chléb. A tak jsme káceli stromy a dělali tak klády. I řekli jsme si, že je to ho­tovo. A potom jsme zapalovali mohutné hranice a přikládali ta břevna, aby oheň dosahoval až do nebeské výše a tam se třepetal jeho ohnivý jazyk. A ten se dělil na dva i na tři. A tím nám Bohové dávají znamení, že je jim ta oběť pochuti. A Oni ji přijímají.

3  Žijí v bludu rovněž ti, kteří Bohy přepočítávají, a tímto způsobem rozdělují Svargu. Ti budou zavrženi Rodem jako neznabozi. Cožpak Vyšeň, Sva­rog a další jsou mnohočetní? Vždyť Bůh je jeden i mnohočetný. A ať nikdo nedělí onu mnohost a neříká, že máme mnohé Bohy.

4  A hle, blíží se k nám Světlo Irije. I buďme Ho hodni!