VELESOVA KNIHA - SVATÉ PÍSMO SLOVANŮ
5. ČÁST TŘETÍ – BUSOVY ČASY
Busova věštba
- Žel, že zapomínáme na hrdinství někdejších dob… O Pravi, Javi a Navi.
1 Škoda, že zapomínáme na hrdinství někdejších časů a ubíráme se neznámo kam. A tak se díváme zpět a mluvíme, jako bychom se styděli poznávat Nav – Svět přízraků, Prav – Pravdu a Jav – Jsoucno, a stydíme se poznávat a chápat obě stránky svého Bytí1.
2 A tak nám Dažbog stvořil toto Vejce2, v němž nám září světlo hvězd. A do tohoto nezměrného prostou Dažbog zavěsil naši zemi, aby se tam držela. A tak nám duše prapředků září z Irije v podobě hvězd ...
3 Avšak Řekové přepadávají Rus a páchají zlo ve jménu svých Bohů. A my už sami ani nevíme, kam bychom měli utéci a co si počít. Neboť nám není známo, co je předurčeno Dažbogem v Pravi.
4 A jelikož se ta bitva odehrává v Javi, která tvoří náš život, pak jestliže se od Javi vzdálíme, nastane smrt. Jav je to probíhající, plynoucí, to, co stvořila Prav. Nav je však po ní, i před ní je Nav. A v Pravi je Jav.
5 Byli jsme poučeni starou (moudrostí), zasvětili jsme tomu své duše. A právě to nám patří, neboť to pochází od Bohů. A tak na Koledu obětujeme Bohům. A hle, zpozorovali jsme v sobě jejich sílu, a to je Boží dar, ale my jsme o to nežádali, neboť to by bylo marné.
6 A tak na nás z Irie hledí oči prapředků. A pláče tam Želja, a praví, že jsme nedbali Pravi, Navi, a Javi… Nedbali jsme na to a tropili si z pravdy posměch… A nejsme hodni být Dažbogovými vnuky. Neboť jen tehdy, budeme-li se modlit k Bohům, maajíce své duše i těla čistá, nás čeká život s našimi praotci, splynuvši s Bohy v jedinou Pravdu. Pouze tak budeme Dažbogovými vnuky.
7 Prohlédni, Rusiči, OUM3!
OUM – Veliký a Božský!
On– Jediný je s nám!
A k Němu se modlete
a Jeho opěvujte
společně s Bohy…
8 Náš život je pomíjivý, my samotní – také. A budeme muset pracovat jako naši koně, žít na zemi s telaty a ovcemi, s naším skotem, prchajíce před nepřáteli na sever4.
Kapitola I.
Bus Bělojar
- Narození Buse Bělojara podle Bojanova hymnu Zlatogorových písní (20. dubna r. 295 n. l.). Vánočníí hvězda a příchod mágů.
1 Zahřměl hlas Rusa, jehož vedl samotný kníže Starý Bus – Bojanův otec. O tom, jak se Bus, otec mladého volchva - mudrce, bil, srážeje k zemi nepřátele, vyprávěl Zlatogor.
2 Pěkné jsou Zlatogorovy hymny! Skutečně krásné! Zpíval, jak v hloubi Svargy pro knížete Buse (při jeho narození) stoupala ona Čigir-ugor, Zelená Hvězda. A při pohledu na nebeskou osu –Plejády, čtyřicet kouzelníků uzřelo, že meč Jara Buse se proslaví až ke Kyjevu!
- Starý Bus hovořil o tom, jak kráčet Cestou Pravdy r. 295-368 n.l.)
1 Muž Spravedlivý vystoupil na kazatelnu a hovořil o tom, jak kráčet Cestou Pravdy. A slova jeho se shodovala s činy. A o něm, o Starém Busovi, se říkalo, že konal obřady a byl lepý, stejně jako naši předkové. A mluvili o Busovi, jako o Pobudovi. A podobně byla i Busova Doba velmi oslavována1.
2 A v těch dobách měli naši kněží starost o Védy. Pravili, že nám je nikdo nesmí ukrást, máme-li své Berenděje a Bojana. A proto dnes dokonce i naprostí nevzdělanci vědí všechno o tom, odkud pocházíme...
3 Ejhle Zora nám svítí, a přichází k nám Jitro, a tak máme Posla, který jede na koni tryskem po Svarze. I pěli jsme chválu a slávu Bohům.
- O rodu Bělojarů, z nějž pošel Bus Bělojar
1 A tu k nám přicházeli Berendějové a říkali, že se jim dějí veliká příkoří od Jágů, kteří přišli ve stopách Hunů.
2 A tak jim Bělojar řekl, aby počkali. I vydal se za tamtěmi, a přišel k nim neočekávaně s pěti tisíci. I bil Jágy, a rozehnal je na všechny strany, jak prostoduché. I vzali jsme jim krávy a býky, a osvobodili jsme naše dcery, jinochy a starce. A my, Rusiči, jsme byli hrdi na svou výpravu a stáli jsme jeden při druhém. A bili se až do smrti spravedlivých.
2 A muž z Bělojarova rodu přecházel na onu stranu řeky Ra a varoval tam siňské kupce, putující k Frýgům, protože Hunové číhali na svém ostrově na hosty - kupce a tam je obírali.
4 A to bylo půl století před Aldarichem2. A ještě dříve, za dávných dob, byl Bělojarův rod silný. A před Huny se obchodníci schovávali za Bělojarovy muže. I řekli jim, že jim dají stříbro a dva koně zlata, když tudy budou provedeni a vyhnou se hunskému nebezpečí, a projdou kolem Gótů, kteří jsou v bitvě stejně krutí, a dojdou tak až k řece Něpře. I jejich knížata jsou nepoctivá, nadvakrát vybírají poplatky.
3 Kvůli tomu se siňští kupci, kteří k nám proudili ze všech stran, vrátili do Siňské země3, aby se již nikdy více nevrátili.
- Busova Roxolaň se zrodila po vítězství nad Huny u řeky Něpry
1 A tak nás Hunové obírali, a pálili (naše nivy), a my jsme před nimi prchali. I brali nás na práci, abychom sbírali snopy pro cizáky.
2 (A přestalo to) po tom, co se odehrála bitva u řeky Něpry. Neboť my jsme kmeny Rusičů! A my (Rusi, Borusíni, Surenžané, Antové... ) a Kostobocí jsme tehdy vytvořili Roxolaň.
3 Tak bylo, a tak bude. A Rus bude ochraňována, nikdy tomu nebude jinak! A Marmara, který je naším neštěstím – se neodvážíme velebiti a být odpadlíky.
4 A jménem našeho rodu to Pobud (Bus) všem Borusům (a Rusům přikázal).
- Po Hunech dorazil další nepřítel – Hermanarik, potom pohané. Bus dal povel a my jsme je vzali ztečí. Bělobog stanul v čele našich vojsk a jízdy.
1 A tak po Hunech na nás ze severu zaútočil jiný nepřítel – Hermanarik. Byl vnukem Otorikových vnuků.
2 I posílal na nás své bojovníky s rohy na čelech. I vyzývají nás nepřátelé, abychom na ně zaútočili. Ale my nezačneme bojovat na obou polích, vždyť jak Hunové, tak i Góti jsou našimi nepřáteli, a my nemůžeme mezi nimi rozhodnout, kdo z nich je naším úhlavním nepřítelem.
3 A tu na nás přitáhli pohané z Tanaisu a Tamatarchy se silnou jízdou a bezpočtem bojovníků. I valila se na nás myriáda za myriádou4 a to vojsko se na nás nepřestávalo hrnout. I neměli jsme jiného ku pomoci, než Buse.
4 Bus nám zavelel – a naše síly se zdesateronásobily, my jsme proti nim vyrazili. To Bělobog stanul v čele našeho vojska a jízdy. A tu jsme spatřili kouzelnice přebývající v lesích, jak přišly k vojsku chopily se mečů. I viděli jsme kouzelníky, kteří konali veliké zázraky. Viděli jsme, kterak z hrsti pozemského prachu, který pozdvihli k nebi, povstávají Svarogovi bojovníci. A vyrážejí proti nepřátelům a srážejí je do hrobu. A vtom jsme spatřili, jak k nám letí veliký pták.
5 Tu se vrhá na nepřátele Matka Sva, bije křídly a volá na nás, abychom se postavili za svou zemi a bili se za ohniště našeho národa, neboť jsme Rusiči.
6 Chystejte se a vyrážejte do útoku, bratři naši – kmen za kmenem, rod za rodem! A bojujte s nepřáteli na naší zemi, která patří nám a nikdy nikomu jinému. Raději tu zemřete, ale neobracejte se zpět! A nic vás nezastraší, a nic se vám nestane, protože jste ve Svarogových rukou. A On vás povede každičký den do mnoha bojů a bitev!
7 A pokaždé, když na nás zaútočil nepřítel, vždy jsme se sami chopili svých mečů a dobývali vítězství.
- Bojanův hymnus. Hymnus Bojana5, syna Buse Bělojara, na počest vítězství bojovníků sjednocených rodů v čele s knížetem Slovenem (do r. 368) nad Hermanarikem.
HYMNUS SLUŽEBNÍKA BOŽÍHO BOJANA
Věnovaný Starému i Mladému Slovenovi,
zemřelému i živému,
a Zlatogorovi – Svarogovu knězi
V hodovních síních pijící med
rody knížete Starého Slovena,
vy, kteří jste vyhnali lítou mhu od řeky Něpry,
poslechněte si Bojanovu píseň!
Buďme syny svých otců!
Pozvaly nás zmírající rody –
my osedlali koně a tryskem se přihnali, řadíce se po bok knížete.
Bojanovy oči vidí pravdu!
Tys stanul v čele našich vojů, kníže!
Včele vojsk proti nezvaným Gótům!
Kdo tě doprovázel coby sluha?
Bojan – mladý podkoní.
Tys promluvil, kníže, k Radimičům:
— Ho-o-oj-ja! –
Kimbrům, Dregovičům a Zeměgalům,
aby povolali své syny do boje.
Bojan zazpíval hymny -
i vyrazily do útoku stovky vojů!
Mágové přišli, nuž pohleď,
jejich kořeny sahají až k Rusovi,
Stejně jako rámě potřebuje paži –
kníže potřebuje ony muže.
Kníže náš Sloven svými zraky září
tak v létě Slunko připaluje!
Vůkol něj kmeti – bojovníci lítí –
bílé jsou Bělojarovy měsíce!
Když spatří Bojan knížete Slovena
srdce se mu chvěje, jak listoví stromu,
zraky zastírají mraky!
O, zeměgolové, k Vám zazpívám!
Darmo jste mne krmili a napájeli –
I zahřměl hlas Rusa, kterého vedl
samotný kníže starý Bus –
Bojanův otec.
O Busovi – otci mladého mudrce,
O tom, jak bil se, srážeje k zemi nepřátele,
pěl mudrc Zlatogor.
Jste skutečně nádherné, Zlatogorovy hymny!
Zpíval, jak letěla Čigir-hvězda
zahalená ohněm coby drak,
vyzařujíc Zelené Světlo.
A čtyřicet mágů – kouzelníků,
do Plejád hledíce, uzřelo,
se meč Jara Buse proslaví až ke Kyjevu!
A jak Zlatorog opěvoval otce
verši starých bylin,
tak i já, Bojan, nyní zpívám
a pěji slávu tomu – koho miluji.
Pravil Hermanarik: – O-ho-hó! –
Mé voje uzří veliké vody,
bohy Kimmeriů a mágy!
My ty Kimmerie a mágy vyženeme!
Ale nebyli to Varjagové - Jasuni.
A náš vůdce vyhnal ostřím mečů
cizáky – hosty!
O, starý Slovene, odměňuj podle zásluh –
dej podíl tomu, kdo je smělý!
O, Bojane, nabuď opět síly!
Komu jsi zapěl píseň - ten budiž šťasten! A tak: Velesovu soudu nelze uniknout!
A Slovenovu slávu nelze snížit.
A Bojanovým mečem je jasný jazyk.
I připíjíme památce mudrce Zlatogora!
Toť vzpomínka na Árje, a hymnus na Skyta!
Rozsévej na tryzně helmice plné zlata!
- Porazili jsme Hermanarika. Amal Vend ukřižoval Boha Buse a sedmdesát knížat6 (21. března roku 368).
1 I byla poražena Roxolaň Hermanarikovými Góty. A on si vzal ženu z našeho rodu a zabil ji. A tehdy naši náčelníci podnikli proti němu výpravu a Hermanarika porazili.
2 Ale potom byla Rus znovu poražena. A Bůh Bus a sedmdesát jiných knížat bylo přibito na kříž. A tento Amal Vend vyvolal na Rusi veliké pokoje. A tehdy Sloven7 shromáždil Rus a stanul v jejím čele. A pro tentokrát byli Gótové poraženi.
3 A nedovolili jsme Zelje, aby se tu rozpínala. A po zimě nastalo léto, a po smutku radost. A náš Děd Dažbog vítal bojovníky – mnoho našich otců, kteří dobyli vítězství. A nebylo na naší cestě mnoho neštěstí a strázní, a tak se země gótská stala naší. A tak tomu bude navěky věků.
4 A ruské kmeny se začaly usidlovat ve městech, která byla dříve gótská, a začaly vést nekonečné boje proti Řekům a jiným přátelům. A tam se Rus bila nějaký čas. I padlo tam noho bojovníků, kteří útočili a Rus od Řeků. A my jsme sídlili podél Donu a Donce, potom jsme šli k Dněpru Dunaji, a tam jsme vedli poklidný život.
- Nápis na pomníku knížete Busa
O-om! Bože! Om!
O-om chaje! O- om chaje
O- om chaje!
O-om chaje! O- om chaje!
Pobud!
O-om chaje! Pobud!
Sar!
Věřte!
Sar Jar Bus –
Boží Bus!
Bus –
Pobud Rusi Boží!
Bože Bus! Jar Bus!
5875, 31. luteně
(21. března 368 n. l.).
Kapitola II.
Hermanarikovy války
- Hermanarikovo tažení proti nám
1 Od časů Árje, který je společným otcem nás a Borusů, se od řeky Ra až po Něpru a Karpatské hory rozprostírala veliká říše a v čele rodů stáli nejstarší příslušníci rodu, stařešinové a věče. Každý
rod si zvolil jednoho stařešinu, který se stával vládcem. A když jsme se vydali k hoře1, zvolili jsme si tam knížete, vojvodu – náčelníka lidu, aby bojoval s nepřítelem na Perunovu počest.
2 A tehdy nám Dažbog opět přispěchal na pomoc! Tak se ta země stala Ruskou zemí díky Rusům a Borusům. A tak Rusové bojovali, a ta veliká nepřetržitá bitva probíhala bez ustání. A byli jsme sužováni mnohými prudkými boji, avšak tlak nepřátel byl v té době jednou provždy rozdrcen. A stejně tomu bylo i s Římany a Góty.
3 A tu proti nám podnikl tažení Hermanarik zaútočil na nás. A tak jsme byli srovnáni se zemí, když jsme se bili. A kvůli Románcům a Gótům jsme tleli a hořeli mezi dvěma ohni. A tu na nás dolehlo veliké neštěstí, a naše úroda lehla popelem, nezbylo jediné vsi, kde by nezůstal než dým a spáleniště.
4 V tom k nám přiletěl Božský Pták a pravil:
— Jděte na půlnoční stranu a přepadněte je, když blíží k našim vsím a pastvinám.
5 A tak jsme učinili – odešli jsme na půlnoční stranu a zaútočili na ně. A v té řeži jsme je porazili. A tak jsme se k nim dostali a rozbili tábor u řeky Dunaj. A tam proti nám začali bojovat Římané, a bili se urputně. Vtom nás někteří z nich chtěli rychle srazit na kolena – ale místo toho byli na kolena sraženi sami. I byl tu bezpočet poražených bojovníků. Napadlo mnoho sněhu. Naše lidi, kteří zůstali u řeky a o všechno přišli, trápil hlad. Tehdy jsme hodně zkusili, než jsme získali nezávislost...
6 Tak po stu dvaceti letech válčení odešli Gótové, vytěsňováni Huny a Berenději, na půlnoční stranu a usadili se mezi řekou Ra a Dvinou a to byl jejich konec.
7 Hermanarik a Hularach je odvedli do nových zemí, neboť Hunové s Berenději přivedli do tamního kraje své býky. Bylo tam mnoho koní a býků, žírná tráva, živá voda. A vtom Hularach přivedl nové své posily a odrazil hlavní síly Hunů, a zaútočil proti nám s mnoha bojovníky.
8 A tu byli naši otcové na koních připraveni utkat se nimi. I trvala ta ukrutná řež třicet dní. A Rusové pustili Góty do svých zemí. A nám nastaly zlé časy. 9 Z jihu, od Dunaje nás přepadli Římané, rovněž od jihu Řekové, a Gótové od severu a z jihu. A tehdy se páchalo přeukrutné zlo. A Římané byli ve městech dunajských, a ta proti nim bojovala. A tam se odehrála veliká a dlouhá bitva, z níž se neradovali ani Bohové, ani lidé.
10 A tak nám nezbývalo nic jiného, než si zvolit mezi vojevůdci knížete, který by vládl od Ovseně do Ovseně, a kterému bychom odváděli daně od obyvatelstva.
11 A za starých časů jsme vodili svá stáda a obdělávali půdu. A tak to chodilo po sto padesát let, a každičký den jsme sváděli nelítostný boj Huny. I zaútočili na ně Berendějové. A ti měli knížete Aseně, a ten byl přemoudrý2, byl zadobře s Rusy a byl naším přítelem.
12 Berendějové postupovali pozvolna. A tu (dorazili) Hunové, kteří jsou zloději. A boj s nimi byl přetěžký a trval sto let. I zůstali Hunové na gótské zemi.
- O odchodu k Lechům. Hermanarik si připíjel vínem na přátelství, aby se pak stal naším nepřítelem.
1 A naši předkové se vydali k Lechům a tam se usadili sto let před Hermanarikovými Góty. A ti tak proti nám pojali zášť, a tu došlo k velikému boji, a Gótové byli vytlačeni a zahnáni k Donci a Donu.
2 A Hermanarik si s námi připíjel vínem na přátelství po našich vojvodech. A tak byl stvrzen nový život.
3 Náš přítel tedy pil krev a víno, a po tom všem jednoho léta na nás zaútočil s mečem v ruce. A tenkrát Bolorev navrhnul, abychom si na Góty počkali, i učinili jsme tak, jak on řekl, a nějakou dobu jsme tak drželi stráž.
4 Tak bylo rozhodnuto, že je dobré stát po boku vojevůdce. A bít se tak za naše životy železem našich otců. A tak naše síla spočívá v kole-kruhu3 a v koních. A tak jsme to udělali, a byl klid.
5 Za Hermanarikových dob šli Gótové na sever, potom se vydali proti nám a rozsekali nás. A my jsme se nebili, a neměli jsme bojovníky, i děly se zlé věci, a Rus padla. A vládli nám nepřátelé. A páchali zlo.
6 Avšak Rusové musejí být volní. A my jsme žili takto. I začali jsme se bít s Góty za svou svobodu. I ubránili jsme země Roxolaně před Huny. A z lesů vyrazilo mnoho lidu k Voroněžci. I vrhli jsme proti Gótům veškeré síly a porazili jsme je!
- Hemranarik přišel od severu – a tak musíme bránit své země
1 A tak nás Hermanarik přepadl od severu, a my jsme museli bránit své země, a také proti němu útočit, neboť gótská zem je naše. Bělohorové (Kavkazané) ji seli a posévali svými kostmi a polévali svou krví – a proto je naše.
2 A vtom o nás zpívá Pták Matka Sva a věští nám slávu: jak nám samotným, tak i našim mečům. A my jsme vyrazili na Svaté pole a přemohli půlnoční nepřátele, a odrazili nepřátele půldenní. I vyrazili jsme proti nepřátelům a setkali se s nimi, do čela Rusičů se postavili Gromičové, protože jsme syny našeho Otce Peruna a Dažbogovi vnuci.
3 A tak nám Svarog ukázal, kam odtáhli Heléni a Hermanarik. A onen Hermanarik odešel na sever, a Heléni na jih. A tak jsme získali naši zem nazpátek a sloučili ji dohromady, a neodváděli jsme naše syny, neboť cena našich synů je nevyčíslitelná.
4 A tak přichází do našich stepí veliké množství jiných kmenů, a my nemusíme být pokorní, a nemusíme žádat o pomoc, neboť tu máme ve svých rukou a na konci mečů, a jimi rubáme naše nepřátele.
5 A to nám zpívá Pták Matka Sva, abychom pozvedli své meče na svou obranu. A Matka bije křídly o zem, a pozvedá prach ku Svarze. A na této zemi jsou nepřátelé, a Ona je bije, a bojuje za nás. A my jsme je porazili, jak Ona nám velela svým pokřikem, neboť Její křik byl v našem srdci. A my jsme věděli, jak pít surju, a šli jsme do bitvy, a tam jsme dostávali jiný nápoj, stvořený Bohy. A ten pro nás bude jak živá voda v poslední hodinu veliké tryzny, které se dostane každému, kdo položil život za vlast.
6 A tu na nás Svarožič hledí od své kouzelné Svargy a, vida naše vojska, přepočítává je. A nestačí-li mu k počítání prsty na rukou, pak počítá na prstech u nohou. A tak se náš praotec dovídá, že máme velikou sílu a naši nepřátelé nás nemohou přemoci.
7 A tak jsme na ně zaútočili a počkali si, dokud ne padnou k zemi a neumřou Mařiným přičiněním.
A Mar si je vezme!
8 A tak jsme si říkali ve svých srdcích, že se nevrátíme ke svým ohništím, dokud ještě nepřátelé slídí vůkol nás, dokud se nevrhneme svými těly na nepřátele, dokud nám ještě nepřátelé odnímají naše
země. I říkáme si, že nad námi Bohové nepřestávají bdít. A ihned, pro Své První Syny, k sobě berou i jejich děti, protože my se ke svým nepřátelům neobracíme zády.
9 A tak jsme nabírali do svých otevřených ran zem, abychom ji udrželi až do hodiny smrti a uzřeli Maru. A aby se nás Mara vzdávala se slovy:
— Neměla jsem dost sil a proto jsem nepřemohla ruské reky.
11 A pak tedy sláva stoupala ke Svarze. A tam řekli Bohové:
— Rusiči, jste stateční, a vaše místo je vedle Boha války Peruna a Vašeho otce – Dažboga .
- Hermanarik ustoupil za Malou Kalku. Přichází k nám Svjata.
1 To bije křídly Pták Matka Sva, když na nás Germáni opět pochodují. A nepřátelé mají na čelech rohy, a tak na nás táhnou a útočí na nás. A tak se rozlévá po našem kraji veliký zármutek podoben stepnímu dýmu, který vidíme, jak stoupá ku Svarze. 2 Když nad námi pláče Žala a Matka Sva volá na Nejvyššího, který posílá vítr lesům a oheň našim ohništím, pak On přichází na pomoc a spolu s Ním se naši otcové bijí s nepřáteli.
3 A tak Hermanarik ustoupil. A Gótové odešli za Malou Kalku a odtáhli k mořskému břehu. A tak se země osvobodila až k Donu a po onu stranu řeky Donu. A právě Veliká Kalka je tou hranicí mezi námi a ostatními plemeny. A tam se Gótové bili po čtyři sta let se svými nepřáteli.
4 A tehdy jsme začali osívat svou zemi, začali jsme klidně orat zem pro Helény, obchodovat s nimi – provádět výměnu dobytka, kožešin a sádla za stříbrné a zlaté mince a pití, a krmi všelikou. A život náš poté plynul poklidně a mírně.
5 A tu nás Góti přepadli ještě jednou. A trval ten nesvár deset let. A my jsme naši zem udrželi. Také se na nás sypaly nadávky od nepřátel, když se vyhýbali Svjatům4. Ti Svjatové k nám přicházejí. A první Svjato je Koleda, a další jsou Jar a Červená hora, Veliký a Malý Ovseňové. A jdou ti Svjatové, jak muži, od města k vesnici ohnišťanské, a s tím na zem přechází mír od nás k jiným, a od jiných k nám.
6 Splývejte spolu navzájem a jděte, bratři naši, kmen s kmenem, rod s rodem! A bijte se za sebe na našich zemích, které patří nám a nikdy nikomu jinému! Neboť my jsme Rusiči, velebící své Bohy našimi písněmi a tanci, a hrami, a našim představením, které pořádáme na Jejich počest.
7 A tu jsme si posedali na zem a začali přikládat prach na své rány a pěchovat ho tam. A po smrti jsme stanuli před Marmorou, která nám řekla:
— Nebudu vinit toho, kdo je naplněn prstí, a koho od ní nemohu oddělit.
8 A Bohové, kteří tam byli přítomni, promlouvali po ní takto:
— Proto jsi Rusič a zůstaneš jím, že jsi nabral prsť do svých ran a přinesl ji do Navi.
9 V těch dobách, dokud byla volena knížata, bylo mnoho náčelníků a knížat. A o všech těch panovnících rozhodovali prostí mužíci na věče. A rozhodovalo se takto: „Zemi orejte pro sebe, a kníže nechť podle vlastního uvážení brání lid.“ A tak každého dne dostával od svých lidí chléb a stravu, a vše, čeho je zapotřebí k životu. Nyní ovšem jiná knížata vybírají daně, a moc předávají svým synům, z otce na syna a dokonce až na pravnuka.
Kapitola III.
Po Busovi
- Jakmile nás opustil Bus, okamžitě nás přepadli Řekové. Počátek nového Svarogova Dne (Zlých časů) se podobá počátku Jarovy a Kryšňovy doby1.
1 Busova Rus byla rozbita nepřátelskou rukou. A v tu dobu byly páchány hanebné činy. A další kníže již nemohl posílat své syny do bitvy, neboť se podrobil nepřátelům a opovrhoval sněmem. A to, o čem rozhodlo věče, již v té době nebylo ve vážnosti, jelikož jsme byli poraženi. A proto od nás vybírali daně.
2 A zdali právě proto nyní neříkáme:
— Musíme mít svá vlastní knížata! Nesmí tomu býti jinak! A musíme se vydat v půldenní stranu, abychom dobyli zem jak pro sebe, tak i pro naše děti.
3 A tam na jihu, jakmile nás opustil Bus, přepadli nás Řekové. I strhla se veliká bitva trvající několik měsíců. Stokrát se Rus postavila zpátky na nohy – stokrát byla poražena od půlnoci k poledni.
4 A totéž si za starých dob vytrpěli naši praotcové proto je otec Jar odvedl do ruského Kraje, neboť kdyby zůstali, zkusili by mnoho kvůli časným mrakům. A tehdy jsme došli na zdejší místo a usídlili se tu coby Ohnišťané na Ruské Zemi.
- Souhrn událostí Uplynulého Svarogova Dne. Dvacet tisíc let, které byly před odchodem Buse Bělojara2.
1 A tak minuly dvě tmy – dvacet tisíc let. A po těch dvaceti tisících letech přišli Varjagové a odňali zem Chazarům, na které jsme pracovali a jimž jsme odváděli daně.
2 A žil také národ, který byl s námi spřízněný, což byli Ilyrové, kteří ovládali od jednoho do dvou set krajů. Náš národ však přišel později z Ruské země
a usídlil se mezi Ilyry. A ti byli našimi bratry, a velmi se nám podobali. A v té době se válčilo proti Varjagům a oni nás chránili od zlého.
3 I svolali jsme věče. A všechna rozhodnutí přijatá na věče, byla považována za zákon. Co však přijato nebylo, to se nemělo uskutečnit. Volili jsme knížete
od shromáždění ke shromáždění, a tak jsme žili a pomáhali jim, a tak to chodilo.
4 A hodně jsme toho uměli, a dělali jsme v ohništích hliněné nádobí, orali dobrou půdu, a také jsme uměli chovat skot, stejně jako naši otcové.
5 I zaútočilo na nás zlé plémě. I přepadlo nás, a my jsme byli donuceni skrýt se v lesích, a tam jsme žili jako lovci a rybáři. A tam jsme se mohli uchránit před nebezpečím. Tak jsme přežili jednu tmu – deset tisíc let – a začali jsme všude stavět města a ohnišťanské vesnice.
6 Po druhé tmě – což je deset tisíc roků – nastala veliká chladna3, a my jsme se vydali na půldenní stranu, protože tam jsou úrodná místa. A tam od nás brali Římané náš skot za cenu, s níž jsme souhlasili, a drželi vůči nám slovo. I vydali jsme se k jižním zeleným pastvinám a měli jsme mnoho skotu .
- Začátek Zlých časů podobně jako za dob Árje, Jara a Jaruny (počátku Bělojarovy doby). Po Busovi následoval bratrovražedný boj a byl Oglenďa.
1 A tak vypukl mezi Rusy spor a bratrovražedný boj. A Žafa se postavila mezi ně a spustila pláč a nářek. Přeci bychom za ní nešli, vždyť s ní jde ruku v ruce neštěstí a naše záhuba. A my se dočkáme té doby, kdy z ní nic nezbude.
2 Vzpomeňme na to, jak byl za otce Arje slovanský rod jednotný. A po otci rozdělili náš rod jeho tři synové na tři rody. A potom se Roxolané a Vendové rozdělili na dva národy. Stejné to bylo s Borusy, kteří se rozštěpili na dvě části. A proto je nás kolem deseti rodů. A tak to bude pokračovat, jestli se budeme donekonečna dělit. Vždyť i ta Borus by mohla být jednotná a nikdy se nerozdělit, kdyby se ty rody a pokolení nezačaly dělit.
3 A tenkrát nás přepadl nepřítel. A my jsme se mu museli bránit. Ale řekli jsme si, že se nebudeme rozhodovat tak, jak si to přáli otcové. A proto jsme prolévali desateronásobně více krve a hynuli jsme rukou malého nepřítele. Mějme to na paměti přetrvejme jako jeden rod až do konce. A pak se v těch místech, kde je nás deset, objeví tisíce.
4 A v oněch letech vodil krávy po stepích jistý Oglenďa4. A ten toho hodně vykládal o svých předcích a sám sebe ctil více než prapředky i otce Árje. A tím napáchal škody, a my ho nesmíme napodobovat a jít v jeho šlépějích.
- Brodnikové a Oglenďa táhli po pádu Roxolaně a odchodu Buse Bělojara od Azovského moře k Dněpru
1 Od mořských břehů Gótského moře jsme putovali k Dněpru. A nikde jsme neviděli jiné brodniky – kočovníky, kteří by byli Rusy, ale viděli jsme kmeny, kterým se říkalo Hunové a pohani. My samotní jsme měli bojara Oglenďu, který bojoval spolu s námi.
2 A velmi často jsme odváděli poplatky, a od úsvitu k úsvitu jsme viděli zlo, které bylo pácháno na Rusi. I čekali jsme, kdy se dostaví dobro. Ale to se nedostaví nikdy, pokud nesjednotíme své síly konečně nepochopíme jednu myšlenku, kterou nám zvěstuje hlas praotců. Naslouchejte mu nečiňte proto nic jiného! A pak tedy půjdeme do našich stepí bojovat za naše životy, neboť jsme knížecí bojovníci, a nikoli němá dobytčata, která ničehož nevědí.
- Bělorev přepadl Huny, a potom spolu s Segeňou zabil Hermanarikova syna a Hularikovy vojáky. Gótové odešli na sever, a potom v 6. století (za časů Theudericha) se obrátili k jihu a dobyli Itálii.
1 Za oněch časů táhli Gótové na sever. Byl tu Hermanarik, a ve stejnou dobu přitáhli Hunové. A tak šlo pořád dokola. A tak jsme měli dva nepřítele na dvou různých koncích naší země. A Bělorev měl před sebou pře těžký úkol a zapochyboval: proti komu zaútočit. A tu k němu přiletěla Matka Sva řekla, že nejdřív musí přepadnout Huny. A nejdřív porazit je a potom se obrátit na Góty.
2 I učinil, jak řekla, a porazil Huny. A když se obrátil na Góty, zabil Hermanarikova syna a Hularichovy bojovníky.
3 A do boje táhl rovněž Bělojar Segeňa, který zabil Hermanarikova syna a Hularichovy bojovníky Voroněžce.
4 Po Halarichovi Gótové byli na severu. A tam zmizeli. A vedl je Theoderich, a od té doby už o nich nic nevíme.
5 A to žmuď nám vyprávěla o Gótech, kteří měli Theodericha: prý došli na sever a tam se u žmudi obrátili na jih. Potom táhli na Řím. A tam poráželi legie cizích bojovníků. I vzali si od nich veliké poplatky. I vtrhli do jejich zemí, a onen Theoderich zabil Odoakera5, neboť Gótové se Bohům protiví, a Ti na ně plivou.
- Hularich zaútočil z půlnoční strany, a Hunové z půldenní. Rus stvořila Zemi Antů a Kyjevskou Skythii.
1 Kdysi u nás nebyli hosté z cizích krajů, a nyní dorazili a dotírají na nás. Tehdy jsme dokázali odrazit nepřátele. A tak jsme je každý den odráželi, vítězili nad těmi i nad oněmi.
2 Nejprve jsme svolali pod korouhve naše vojevůdce, kteří ještě nebyli zženštilí, nýbrž byli bojovníky... Přicházeli ti vojáci na náměstí a říkali, že se to musí stát, a my musíme vytáhnout do boje proti Řekům, jak o tom rozhodlo věče.
3 I prosili jsme v Jasuni, a Indra šel za námi, jako šel a našimi otci na Římany v Traianově zemi. A nic by se nestalo, kdyby Varjagové vedli naše bojovníky na tu zemi, neboť my sami jsme je také mohli vést.
4 Tisíc let jsme odráželi Římany a Góty. A na antskou Surju, která byla s námi, nikdy nezapomeneme, ani na to, jak se Gótové spojili s Huny proti nám.
5 A Hularik zaútočil z půlnoční strany, a Hunové z půldenní. I zaplakala Roxolaň, Borusie, protože Hunové se spojili s Góty, a jejich počet se ztrojnásobil. Načež se Rus vzepjala celou svou silou odrazila Huny, aby vytvořila Kraj Antů a Kyjevskou Skythii.
6 A dodnes naše srdce krvácí pro ty bitvy. I chodili me od rána do večera, a ronili jsme slzy nad naším životním údělem a byli jsme němí. A věděli jsme, že nastane čas, kdy budeme muset vytáhnout do boje proti nepřátelům, ať to budou Řekové nebo Hunové. A my je musíme přemoci a spoutat, teprve tehdy se zbavíme nepřátel, kteří jsou ohavností před našimi zraky.
7 A tak za to Hularik pykal, a musíme donutit Chorsuň, aby zaplatila za slzy našich odvedených dcer synů, vzatých co by daň. Ale ta platba nebude ani ve stříbře ani ve zlatě, neboť je nutno stínat jim hlavy a rozsekat je na kousíčky!
- Když padla Roxolaň, přišli jsme ke Kyjevu a ke Goluni (IV. st. n. l.)
1 A když po Gótské válce padla Roxolaň, opustili jsme ji a přitáhli ke Kyjevu a usídlili se v té zemi, kde jsme začali bojovat se stepními nepřáteli. A kde jsme se jim bránili.
2 A to bylo tisíc tři sta let po Kyjově věku, tři sta let po životě v Karpatech a tisíc let od založení Kyjeva. Tehdy jedna část lidu odešla ke Goluni zůstala tam, druhá došla k městu Kyjev. A ti prví – to jsou Roxolani, a ti druzí, to jsou ti, kteří uctívali sureň, pásli dobytek a vodili svá stáda deset věků po naší zemi.
3 A ona Goluň byla věhlasnou pevností a měla tři sta silných měst. A Kyjev-grad měl méně: deset měst na jihu, několik vesnic a to je vše. Před tím byly všechny jejich rody ve stepích a směňovaly na jihu obilí. A tam dávali Řekům obilí výměnou za zlaté řetězy, mince a náhrdelníky, které nosíme na svých šíjích. A měnili jsme za řecké pivo a víno ovce, které jsme chovali.
4 A ti Rusové vybudovali na jihu silné město Surož, jaké by Řekové nedokázali vybudovat, ale oni je zbořili a chtěli Rusiče pobít, a proto jsme proti nim útočili a bořili řecké vesnice. Ti Helénové jsou ovšem nepřáteli Roxolanů a také nepřáteli našich Bohů. Vždyť přece v Řecku se neuctívají Bohové, ale lidé vytesaní z kamene, podobní mužům. Zatímco naši Bohové jsou svaté obrazy.
5 A když jsme se bili s Góty, kteří si nasazovali na své hlavy volské a kravské rohy, a svá bedra halili do kůží, doufajíce, že tak Rusiče zastraší, tehdy jsme svlékali své nohavice a obnaživši svá třísla, šli jsme do boje, a přemáhali jsme je. A od těch dob hodíme do bitev obnažení a vítězíme nad nimi, stejně jako nad Řeky, podobajícími se zhýčkaným jehňatům. Ti se velmi brzy dostanou v Navi Jámovi6, který čeká na svou oběť spadlou na zem, aby pil její krev, a umrtvil, a vzal jí život.
Kapitola IV.
Kyjovy časy
- Rusiči putovali od Bílé Věže k Dněpru. Kyj upevnil Kyjev. Vydali jsme se k Dunaji. Sněmovní vláda.
1 A to je naše oběť. A uctívali jsme Osedně, jako otce svého. A říká se, že v těch dobách jsme měli na Pontském břehu i na Rusi města.
2 A tu se Rusiči vydali od Bílé Věže. A přišli k zemím v Podněpří. A tam Kyj upevnil město Kyjev. I shromáždili se Poľané, Drevľané, Kriviči a Lechové vespolek na Rusi, a stali se z nich Rusiči.
3 A tudy vede naše Cesta. A tak jsme bojovali a nikdy se nestane, abychom se obrátili na útěk. A Bohové nás hostili jako své děti. A bojovníci šli Cestou Pravdy, a my jsme šli za Nimi. A tak jsme dobyli Don. A tu k nám přicválal jezdec a řekl nám, abychom šli bojovat na Dunaj, neboť tam Vlaši bojují proti našim, a ti jsou teď právě poraženi.
4 A tak měly za starých časů mnohé rody své náčelníky, které volili stařešinové na věče. A měli jsme knížete, který byl volen na sedmero „kol“ – od Koledy do Koledy. A každému rodu vládl kouzelník, obětoval Bohům. A každý rod měl starého kouzelníka, který sloužil pobožnost na Radogošti. A v tom spočívala Pravda. A vpředu stál Dažbog, a tomu přinášel oběti.
- Za Kyjových časů jsme byli tam, kde zapadá Slunce. Po výpravách k Dunaji, které podnikl Kyj, jsme odešli na východ, ke Kyjevu. Vyšeň přichází na oblacích!
1 Za Kyjových časů jsme byli tam, kde zapadá Slunce, a odtud jsme se vydali za Sluncem k řece Něpře, kde Kyj opevnil město, a v něm přebývaly různé slovanské rody. A tam jsme se usídlili, zapalujíce ohně Dubu a Snopu, kteří jsou zároveň Svarogem – naším Prapředkem.
2 A tak, když náš rozum i odvaha zesílily, vydali jsme se ke Slunce východu, abychom se dívali z obou břehů řeky. I usadili jsme se na tom místě, které nám ukázala Matka Sva, a Ona vybojovala oba břehy křídly, a také se té země zmocnila a chránila ji před Dáky a Huny, a také ke Gótům obrátila Své střely a nabroušené meče...
3 A tehdy nás přepadl další nepřítel, který v té bitvě pil krev našich prapředků. A Kyj zamířil se svými vojsky proti nepřátelům. I viděli jsme, jak se na ně ze Svargy vrhli Perunovi vojíni a porazili je, a nepřátelé prchali, ukazujíce nám svá záda.
4 A tu nás přepadlo plémě pohanů, a došlo k veliké bitvě, a dočista všechno nám bylo uloupeno. A naši vojíni, vidouce to, pravili:
5 „Naši Bohové naše nepřátele vyženou, neboť Vyšeň se již blíží na oblacích!“
6 A On k nám promluvil takto: „Děti, opevňujte svá města a pevnosti, abyste byli chráněni před nepřáteli! Nechť je váš boj nelítostný a tvrdý! To Svarog Mne za vámi posílá, aby vás doprovázela nebeská síla napravo i nalevo! A dále vám vzkazuje, že opovrhujete Bohy a proto se ocitáte tváří v tvář nepříteli.“
- Kyj vedl vedl Rusy, Šček – Čechy, Choriv – Chorvaty (ve 2. tis. př. n. 1.). Znovu se objevil Kyj, který nám vládl třicet let (r. 430 – 460 n. 1.). Podpořil nás Attila . Války v Itálii, jednání s římským papežem Lvem (r. 452 n. l.). Potom následovala knížata Slaver, Veren a Serežen (r. 460 – 510 n. l.).
1 A tak kráčel otec Árij před námi a Kyj vedl Rusy Šček vedl své národy, a Choriv své Chorvaty, a putovali do té země, jelikož jsou sami Božími vnoučaty. Nato Šček a Choriv odtud odešli, a my jsme se usadili v Karpatských horách. A tam byla jiná města vybudovaná jinými kmeny, a měli jsme jiné soukmenovce a vlastnili veliké bohatství.
2 A tu nás přepadli nepřátelé, a my jsme utíkali k městu Kyjevu a až ke Goluni. A tam jsme se usadili, pálili své ohně sálající až ku Svarze a přinášeli oběti na důkaz vděčnosti Bohům. A tak tomu bylo.
3 A tu Kyj2 po třicetiletém panování našemu lidu zemřel. A po něm následoval jeho syn Lebeďan3, kterému se říkalo Slaver, a ten žil dvacet let. Pak byl Veren z Velehradu, ten žil také dvacet let. Poté Serežeň, který se dožil – deseti let.
4 A v té době vítězil nad našimi nepřáteli Attila4. A hnaly se na nás mraky udatných (Attilových bojovníků) od Sinji-Sinbiri5. A ti přepadali jak naše nepřátele, tak i nás.
5 A vtom přišli do našich stepí Gótové, aby tam páchali zlo. A tehdy byla našim praotcům dána chrabrost v boji o život. A stali se Slovany, neboť velebili Bohy. A tak pocházíme od Bohů, jsme vnuky našeho Svaroga a Dažboga. A tehdy jsme si vytrpěli mnoho zla, ač dříve jsrne měli sílu převelikou, a bránili jsme se vpádům našich nepřátel Gótů po dobu téměř šesti set let6.
6 A tu nás podpořili Attilovi bojovníci a my jsme nepřítele porazili A tak jsme rozdrtili deset vládců – císařů. A jejich pána a vládce Lva Velikého jsme zajali.
7 A když se stateční bojovníci přiblížili k Římským hradbám, tu on – Papež Lev – začal chytračit: prý, „Stvořitel nekáže, aby se bojovalo: meče je lepší zakopat, a věnovat se raději výměně skopců a plodů; však to velí samotná Svarga.“ 7
- Kyj se usadil v Kyjevě. Šček se vydal ke Slunce západu. Choriv odvedl své bojovníky. A Attilovi bojovníci jsou uprostřed. Konec světa přijde později!
1 Tak si říkáme, že máme překrásnou korunu naší víry a nesmíme přijmout cizí.
2 I řekl náš kníže:
— Musíme se dát k vojsku Jasuňů, abychom naši zemi ubránili před nepřátelskými vpády. A Konec světa nastane později! A dojde k tomu tak, že svou nu získáme ve stepi Matky Slunce-Sva.
3 I rozprostřely se naše voje coby křídla na dvě strany. A Attilovi bojovníci byli uprostřed. On sám stál v čele Jasuňů, a po obou stranách bojovali Slované, kteří v oněch dnech nelitovali svých hlava nešetřili jich.
4 A tehdy se Šček vydal se svými bojovníky ke Slunce západu. I Choriv odvedl své bojovníky. A část Ščekova rodu se v té době usídlila s Rusy, a také jejich země se neodtrhla, a tak se spolu s nimi vytvořila Roxolaň.
5 Samotný Kyj se usadil v Kyjevě. A my jsme se mu podrobili, a za jeho panování se Rus sjednotila. Venedi se stali jinou silou, a nepřipojili se k Rusi. Avšak ta je naší matkou, a my samotní jsme jejími
dětmi, a setrváme s ní až do konce.
- Kyjovo tažení proti Bulharům. Kyj se zmocnil ruského města Goluň. Upevnění Roxolaně.
1 A tu si kníže Kyj usmyslil, že podnikne tažení proti Bulharům8. A nejprve táhl s tím svým vojskem na sever, a po tom se vydal do Voroněžce, jelikož tam byli bojovníci Polané, kteří byli v Attilově zajetí.
2 I zmocnil se těch lidí a tak dobyl ruské město Gosuň, po odchodu z donských zemí. Tak uchvátil tamní kraj a Rusičové se tam usadili. Lebeděň však dlel poblíž hory u města Kyjeva. A to byl rozumný člověk, a vládl jako z chrámu, a na tržištích a náměstích soudil dělný lid podle Matčina Řádu.
3 A tehdy Kyj odvedl své pluky od nepřátel, a kamští Bulhaři se s ním nebili. A jeho rod se zmocnil těch zemí a vod. A jeho věhlas se šířil do všech stran. A začal se bít s Góty a vyhnal ty lidi pryč násilím.
4 A tak se ta zem stala naší od jednoho konce ke druhému. I byla Roxolaní. A darovali nám ji bohové. A my jsme ji bránili před nepřáteli, a tak jsme ji udrželi pro sebe. A město Golyň bylo veliké a bohaté. A tu nepřátelé přicházeli k jeho hradbám zapalovali je. A tak zdi zachvátily plameny, a my jsme museli tu naši pevnost bránit a dobývat vítězství, neboť jsme Rusiči.
5 A to je Volžská zem. Kolem dokola ji obtéká Řeka Ra. A to je zem našich otců. A my jsme ji uchovali neporušenou, a ubránili jsme ji. A tu zem jsme krápěli rudou krví a proto bude naší na věky věků.. A srdce našich vojvodů utržila rány a na zem se řinula krev, a to je ruská krev. A to je ta zem, kterou jsme zabrali. A vidíme to přikázání za našich dnů, a musíme jít do těch stepí, abychom je bránili. To je naše zem a Rusí již zůstane navěky. I chránil I nás Perun svými střelami. I byla nám dána Jeho síla. A my vítězili nad nepřáteli. A takto to chodilo po celý věk.
6 A ta vojna neutichala. A tak jsme v boji poznali svou sílu. I vydali jsme se tehdy ke Goluni a k Surožské zemi. A tam je napravo Doudlebské moře, a nalevo – Gótové. A přímo na jihu byli Heléni, a my jsme s nimi obchodovali a bohatli. I naše síly se upevnily, když jsme se dali dohromady, neboť jsme provolávali hlasitě chválu Bohům. A tam jsme udělali Surju a připíjeli jsme jí na počest Bohů, a usoudili, že to je dobře. A tam jsme obdařili tou stepí své rody a vytvořila se Veliká Skythie. Ovce a krávy, v nichž spočívá naše síla, jsme vodili pást na travnatá luka a dokázali jsme je ubránit po dva věky.
7 I tak to chodilo, že naše země byly studené a my jsme neměli seno. A pro seno jsme putovali na jih do zelených trav a žírných pastvin. Onen Attila a naši bojovníci jsou lidé studených zemí. A naší záhubou byli Řekové, ale my se nesmíme vzdát zelených trav, třebaže jsou Heléni našimi nepřáteli. A ty zelené louky jsme dobyli a vedli lítý boj po celé století, a oni nám nechtěli pomoci.
8 I rozhodli jsme se, že se za ty skutky pomstíme a odplatíme nepřátelům, až nastane pravý čas. A tak se naši otcové rozhodli, že tu zemi dobudou a vytlačí Řecko k moři. I postavili jsme se jim vší silou, muž proti muži a porazili je. A postoupili jsme dopředu a tu se strhla veliká bitva, a tu Řekové začali žadonit o mír, abychom ukončili boj.
9 A tak jsme dostali zelené pastviny a zem, a krmili svůj dobytek, a velebili Bohy.
- Opustil nás Kyj – i dostavilo se neštěstí
1 A tak se předkové začali přít o to, kdo by měl stanout v čele kmene. Kyj se odebral k zemřelým otcům a praotcům. Kyj nás opustil – a dostavilo se neštěstí. A tu mezi Rusy zavládl veliký svár, a začali bojovat za rozdělení, a rozdělili se.
2 A my jsme věděli o dvou krajích – jeden patřil Vedům, druhý Gótům. A tu k nám přišli Gótové, a ti Gótové zesílili, zatímco Venedi zeslábli. A kolem nás byli Čudové, a byla tam rovněž Litva, ti si říkali Ilmové, a my jsme je nazývali Illmery9.
3 A tu začali od svých zemí vyvíjet tlak Řekové. my jsme na bitvu neměli dost sil, abychom vytvořili kruh a shromáždili se na křídlech. A každý nás byl sám za sebe a pokukoval po svých sousedech.
4 A víra nám chyběla proto, že muži jdoucí do bitvy vracející se zpět, začínali nadávat – za Kyjových tažení prý bylo lépe, za Kyje se již předem od večera hovořilo o vítězství.
5 A zpívali tehdy o válečných taženích svých otců, tom, že když byla Roxolaň sražena na kolena V důsledku bitev s Góty a Huny, vytvořila se Kyjevská Rus a Antije. A Gótové se toho zalekli odešli pryč na sever.